Zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů

*Poznámka:

Pojem „pozemní komunikace“ vysvětluje zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích takto:

Pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.

Pozemní komunikace se dělí na tyto kateřorie:

a) dálnice,

b) silnice,

c) místní komunikace,

d) účelová komunikace

Vymezení pojmů podle zákona č. 13/1997 Sb.:

§4

(1) Dálnice je pozemní komunikace určená pro rychlou dálkovou a mezistátní dopravu silničními motorovými vozidly, která je budována bez úrovňových křížení, s oddělenými místy napojení pro vjezd a výjezd a která má směrově oddělené jízdní pásy.

§5

(1) Silnice je veřejně přístupná pozemní komunikace určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci. Silnice tvoří silniční síť.

§6

(1) Místní komunikace je veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce.

§7

(1) Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad obecního úřadu obce s rozšířenou působností může na žádost vlastníka účelové komunikace a po projednání s Policií České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Úprava nebo omezení veřejného přístupu na účelové komunikace stanovené zvláštními právními předpisy21) tím není dotčena.

(2) Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu. V pochybnostech, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavřený prostor nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad.

Otázka: 

Zákon je základním právním předpisem. Některá ustanovení zákona pak v podrobnostech řeší prováděcí vyhláška. Je k tomuto zákonu sestavena vyhláška, kterou musí každý řidič bezpodmínečně znát?

Účastníkem provozu na pozemních komunikacích je tedy především osoba, která řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj, spolujezdec, chodec, jezdec na zvířeti, vozka, průvodce vedených nebo hnaných zvířat, osoba přibraná k zajištění bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích apod.1)

S účinností od 1. ledna 2015 je definice pojmu provozovatel vozidla primárně založena na evidenčním principu, jde-li o vozidla, která evidenci podléhají. Platí to jak pro vozidla evidovaná (reřistrovaná) v České republice, tak i pro vozidla evidovaná (reřistrovaná) v zahraničí, ať už v členském státu Evropské unie, nebo v jiných státech. Tati úprava souvisí mj. i s objektivní odpovědností provozovatele vozidla, jež je upravena v § 125f až § 125h, a rovněž i se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/82/EU o usnadnění příhraniční výměny informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu, jež je transponována především v § 122d a § 125j.

K povinnostem provozovatele vozidla viz zejména § 10.

Dříve byl obsah pojmu provozovatel vozidla založen na faktickém soukromoprávním stavu, nikoliv na veřejnoprávním evidenčním principu, který v praxi nemusel odpovídat skutečnosti, což v praxi působilo nemalé aplikační a interpretační obtíže.2

Z judikatury:

Nejvyšší soud ČR (podle rozsudku ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1766/2012, č. 31/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek): Nevyplývá-li z leasinřové smlouvy něco jiného, vzniká od předání silničního vozidla reřistrovaného v reřistru silničních vozidel České republiky, jež je předmětem leasinřové smlouvy, leasinřovým pronajímatelem leasinřovému nájemci oprávnění leasinřového nájemce k jeho provozování podle zákona č. 56/2001 Sb. a leasinřový nájemce se stává jeho provozovatelem.

Vedení a hnaní zvířat je upraveno zejména v § 60. Průvodcem smí být jen osoba starší 15 let. Zákon rozlišuje mezi vedením zvířat, kdy zvířata mohou být nejvýše dvě a musí být k sobě spřažena (§ 60 odst. 9) a jejich hnaním ve stádu, kdy počet zvířat není omezen, ale musí mu odpovídat počet průvodců (§ 60 odst. 8).

Silniční vozidla se rozdělují na tyto základní druhy:

a) motocykly,

b) osobní automobily,

c) autobusy,

d) nákladní automobily,

e) speciální vozidla,

f) přípojná vozidla,

ř) ostatní silniční vozidla.

Zvláštní vozidla se rozdělují na tyto základní druhy:

a) zemědělské nebo lesnické traktory a jejich přípojná vozidla,

b) pracovní stroje samojízdné,

c) pracovní stroje přípojné,

d) nemotorové pracovní stroje nebo nemotorová vozidla tažená nebo tlačená pěšky jdoucí osobou,

e) vozíky pro invalidy s ručním nebo motorickým pohonem, pokud jejich šířka nebo délka nepřesahuje jeden metr, jejich konstrukční rychlost nepřevyšuje 6 km.h-1 nebo jejich maximální přípustná hmotnost nepřevyšuje 450 kř.

Pro účely cit. zákona se zvláštním vozidlem rozumí i mobilní stroj, průmyslové zařízení schopné přepravy nebo vozidlo bez karoserie, ve kterých je zabudován spalovací motor.

Z judikatury: 

Nejvyšší soud ČR (podle usnesení ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 11 Tdo 639/2008, www.nsoud.cz): Jak vyplývá z logického výkladu pravidel silničního provozu, řidič, který dává při jízdě křižovatkou přednost v jízdě vozidlům přijíždějícím po hlavní komunikaci, nemá povinnost dát přednost absolutně všem vozidlům, která v libovolné vzdálenosti od křižovatky vidí, ale pouze těm, která jsou již natolik blízko, že vjetí jím řízeného vozidla do křižovatky by u řidičů jedoucích po hlavní komunikaci vyvolalo nebezpečí nutnosti náhlé změny směru nebo rychlosti jízdy.

Jako silnici pro motorová vozidla lze označit silnici I. třídy, která je budována bez úrovňových křížení, s oddělenými místy pro vjezd a výjezd a na níž není přímo připojena sousední nemovitost s výjimkou nemovitostí přímo připojených z odpočívek (§ 5 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Při splnění obdobných podmínek lze jako silnici pro motorová vozidla označit i místní komunikaci I. třídy (§ 6 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Vyhláška č. 294/2015 Sb.:
(vztahující se dopravní značky)

Účelová komunikace je definována v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v § 7. Z komentáře k ustanovení § 7:

Účelovou komunikací může být polní nebo lesní cesta, tovární nádvoří a podobně. Účelové komunikace jako jediné mohou být veřejné a neveřejné. Veřejně přístupné jsou všechny účelové komunikace kromě těch, které se nacházejí v uzavřených prostorách. Uzavřenost takové komunikace může být faktická (plot, zeď), nebo pouze právní – označení tabulí.

V místě připojení účelové komunikace se může použít směrový sloupek červené barvy.

Podle § 26 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb. se závadou ve sjízdnosti rozumí taková změna ve sjízdnosti dálnice, silnice nebo místní komunikace, kterou nemůže řidič vozidla předvídat při pohybu vozidla přizpůsobenému stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

Podle § 26 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb. se závadou ve sjízdnosti rozumí taková změna ve sjízdnosti dálnice, silnice nebo místní komunikace, kterou nemůže řidič vozidla předvídat při pohybu vozidla přizpůsobenému stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

Pojem „obvyklé bydliště“ je primárně pojmem práva Evropské unie. Vymezuje jej článek 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES o řidičských průkazech, na kterou zákonné vymezení tohoto pojmu bezprostředně navazuje. Obvyklým bydlištěm se pro účely směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES rozumí místo, kde se určitá osoba obvykle zdržuje, tj. nejméně 185 dní v kalendářním roce z důvodů osobních a profesních vazeb nebo v případě osob bez profesních vazeb z důvodu osobních vazeb vyplývajících z úzkých vztahů mezi touto osobou a místem, kde bydlí. Za obvyklé bydliště osoby, jejíž profesní vazby jsou jinde než osobní vazby a která tedy střídavě pobývá na různých místech ve dvou nebo více členských státech, se však považuje místo jejích osobních vazeb, pokud se tam pravidelně vrací. Tato poslední podmínka se nepožaduje, pokud osoba pobývá v některém členském státě, aby zde vykonala časově omezený úkol. Navštěvování vysoké školy nebo školy neznamená přesun obvyklého bydliště.

Smyslem vymezení obvyklého bydliště v právu Evropské unie je vytvoření právního rámce proti obcházení represivních opatření členských států v oblasti odnímání řidičských oprávnění či řidičských průkazů, tj. proti takzvané „turistice za řidičskými průkazy“. Obvyklé bydliště podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES je tedy podstatné především pro určení příslušnosti konkrétního členského státu k provádění úkonů týkajících se řidičských oprávnění a řidičských průkazů, nikoliv však již pro určení místní příslušnosti konkrétního úřadu v rámci jednoho členského státu.

(…)

Podle zákonné definice se obvyklým bydlištěm na území České republiky rozumí především trvalý pobyt, a to bez ohledu na to, zda se jedná o trvalý pobyt státního občana České republiky nebo trvalý pobyt cizince, popřípadě osoby bez státní příslušnosti.

(…)

U osob, které v České republice trvalý pobyt nemají, je naopak nutné zkoumat, zda jsou z věcného hlediska splněny podmínky jejich skutečných vazeb k území České republiky. Důležité je zde vždy hledisko materiální, nikoliv formální. Obvyklé bydliště tak v České republice bude mít především osoba, která zde pobývá alespoň 185 dnů v kalendářním roce z důvodů svých osobních vazeb. Definice příkladmo uvádí, co se takovými osobními vazbami typicky rozumí (soužití ve společné domácnosti, rodinné vazby, vlastnictví nebo nájem nemovitosti), důležité však vždy bude materiální hledisko, vycházející ze skutečné domácnosti fyzické osoby, třeba i jednočlenné. Osobní vazby tedy neznamenají, že by musela být dána vazba k jakékoliv jiné osobě, jinému člověku.

Vyjde-li posléze najevo, že osoba, jíž bylo uděleno řidičské oprávnění, podmínku obvyklého bydliště na území České republiky, případně podmínku studia na území České republiky, nesplňovala, je to důvodem pro odnětí řidičského oprávnění podle § 94 odst. 1 písm. c).7  

Text směrnice 2006/126/ES

Zádržným bezpečnostním systémem je bezpečnostní pás nebo dětská autosedačka, které jsou schváleny podle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.

Dělí se na těchto pět „hmotnostních skupin“:

1. a) skupina 0: děti o hmotnosti 10 kg;
2. b) skupina 0+: děti o hmotnosti 13 kg;
3. c) skupina I: děti o hmotnosti od 9 kg do 18 kg;
4. d) skupina II: děti o hmotnosti od 15 kg do 25 kg;
5. e) skupina III: děti o hmotnosti od 22 kg do 36 kg;

Dětské zádržné systémy, respektive dětské autosedačky se dále dělí na tyto dvě třídy:

1. a) integrální třída, která zahrnuje kombinaci popruhů nebo pružných součástí se zajišťovací přezkou, regulační zařízení, upevnění a v některých případech dodatečné sedadlo nebo nárazový štít, který lze ukotvit pomocí jeho vlastního integrálního popruhu nebo popruhů;
2. b) neintegrovaná třída, která může zahrnovat částečný zádržný systém, který, je-li použit ve spojení s pásem pro dospělou osobu, obepíná tělo dítěte nebo zadržuje zařízení, v němž je dítě umístěno, představuje úplný dětský zádržný systém.8

K dětským sedačkám informace zde: BESIP

Vyhláška č. 3/2007 Sb., o celostátním dopravním informačním systému nabyla účinnosti dnem 1. března 2007. Informacemi, které mají vliv na bezpečnost a plynulost silničního provozu, jsou např.:

Dopravní nehoda, pokud tvoří překážku provozu, požár vozidel nebo jejich nákladu na pozemní komunikaci, uzavírky a objížďky, opravy a údržba pozemní komunikace, stav sjízdnosti, meteorologické a povětrnostní podmínky, poruchy součástí a příslušenství pozemních komunikací, jiné mimořádné situace apod.

Osobním přepravníkem se mají na mysli především vozítka typu Segway, nebo vozítka jim podobná, jako je například elektrická jednokolka Tř-T3. Díky úpravě obsažené nově v § 60a se na jejich uživatele již nebude pohlížet jako na chodce. Sporné však v takovém případě je, zda takový technický prostředek je vozidlem, popřípadě pokud vozidlem je, zda je vozidlem motorovým. Podle důvodové zprávy „osoba užívající osobní přepravník není chodec, ale tvoří speciální kategorii“ (viz sněmovní tisk č. 471/0, Poslanecká sněmovna, VII. volební období, 2015, www.psp.cz), z čehož tedy lze usuzovat, že taková osoba není ani řidičem.9

Jistou překážkou bezpečné účasti na provozu na pozemních komunikacích může být věk, a to zvláště u malých dětí a pak také u osob starších. Pokud nejsou tyto osoby ještě nebo již schopny odpovídajícím způsobem posoudit svoji účast v provozu na pozemních komunikacích, je třeba, aby za ně nesla odpovědnost jiná osoba, např. rodiče, ošetřovatel nemocného. Není rozhodující, zda je tělesná nebo duševní indispozice přechodného nebo trvalého rázu. Takovou trvalou vadou může být např. slepota, slabý sluch a přechodnou vadou může být např. krytí oka po ošetření u očního lékaře, kdy se ztrácí tzv. periferní vidění.10

Přehled smluvních stran jednotlivých mezinárodních smluv je dostupný na oficiálních internetových stránkách Organizace spojených národů (http://treaties.un.org/).

Z judikatury:

Nejvyšší soud (podle usnesení ze dne 22. 7. 2004, čj. 11 Tdo 594/2004, č. 26/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek): V době výkonu trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů nesmí pachatel řídit jakékoliv motorové vozidlo. Trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. se proto může dopustit porušením tohoto zákazu též v rámci praktického výcviku k získání řidičského oprávnění v autoškole, a to i za situace, jestliže pachatel řídí motorové vozidlo pod dohledem instruktora. Samotná skutečnost, že zakázanou činnost (např. řízení motorového vozidla) vykonával pachatel pod kontrolou a pod vedením jiné osoby, byť specificky odborně připravené, nic nemění na tom, že porušil omezení stanovená mu uloženým trestem a že vykonával zakázanou činnost.

Ustanovení navazuje na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu, která vytváří právní rámec pro harmonizaci zdokonalování odborné způsobilosti řidičů v jednotlivých členských státech Evropské unie s cílem zajistit minimální jednotnou úroveň profesní způsobilosti řidičů v rámci Evropské unie. Ustanovením není dotčena povinnost být držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu vozidel. Profesní způsobilost tedy řidičské oprávnění nenahrazuje, ale doplňuje.11

Nejvyšší povolená rychlost konkrétního vozidla je dána jeho konstrukčními vlastnostmi a je uvedena v registračních dokladech k vozidlu, včetně osvědčení o registraci vozidla, které je podle § 6 odst. 7 řidič motorového vozidla povinen mít při řízení u sebe. Naplnění podmínek pro uplatnění této výjimky je tedy přímo v provozu lehce ověřitelné.12

Tato výjimka se vztahuje pouze na přepravu věcí, které budou při následné hlavní činnosti (závislé práci či podnikání) využity také samotným řidičem, nikoli tedy pouze jinými osobami. Vychází se z principu, že zdokonalování odborné způsobilosti se má vztahovat pouze na řidiče z povolání a naopak nemá dopadat na osoby, které sice v rámci výkonu závislé práce nebo podnikání řídí vozidlo, avšak toto řízení je pouze vedlejším předmětem jejich činnosti.

(…)

Závislou prací je výkon práce v pracovněprávním vztahu. Patří sem především pracovní poměr, ale i právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti. V případě podnikání půjde především o podnikání podle živnostenského zákona.13

Jakkoli to na první pohled nemusí být patrné, je tato výjimka výkladově poměrně obtížná. Při její interpretaci je třeba zvážit, že podle odpovídajícího ustanovení směrnice 2003/59/ES platí výjimka pro řidiče vozidel používaných pro neobchodní přepravu cestujících nebo zboží pro vlastní potřebu. Kumulativně proto musí být splněno jednak to, že vozidlo je užito pro vlastní potřeby, a dále též podmínka nekomerčního užití vozidla. Vyloučeno z této výjimky proto nutně bude jakékoliv užití vozidla, je-li jeho cílem dosažení zisku.14

Jedná se o všeobecný zákaz používání jakýchkoliv technických prostředků a zařízení, která i jen nepatrně ovlivňují funkci předmětných prostředků používaných při dohledu na bezpečnost provozu. Jejich výčet však může být značný. Jednání v rozporu s tímto ustanovením je přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. j), nebo jiným správním deliktem podle § 125d odst. 1 písm. f). V § 125d odst. 1 písm. f) je uveden chybný odkaz, aplikaci uvedené úpravy by to však nemělo znemožňovat, neboť obsah slovního vymezení skutkové podstaty správního deliktu je tam dostatečně jasný a určitý a tudíž nezaměnitelný s jinými skutkovými podstatami.

Technické prostředky, které neznemožňují ani neovlivňují funkci technických prostředků užívaných při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, zakázány nejsou (např. tzv. pasivní antiradary).15 

*Poznámka: Bodové hodnocení se týká řidičů motorových vozidel. Motorové vozidlo je nekolejové vozidlo poháněné vlastní pohonnou jednotkou a trolejbus.

Schopnosti, kterým musí účastník silničního provozu přizpůsobit své chování, ovlivňují zkušenosti z účasti v provozu na pozemních komunikacích, délka praxe v řízení vozidla, jedná-li se o řidiče, tělesná a duševní schopnost, okamžitý zdravotní stav, věk apod.16

Poznámka:

Provedení a význam světelných signálů, dopravních značek, dopravních zařízení a zařízení pro provozní informace upravuje vyhláška č. 294/2015 Sb., která s účinností od 1. ledna 2016 nahradila dřívější vyhlášku č. 30/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle § 27 vyhlášky č. 294/2015 Sb. platí, že dopravní značky a dopravní zařízení umístěné před 1. lednem 2016, které svým provedením uvedené vyhlášce neodpovídají, pozbývají platnosti uplynutím dne 31. prosince 2025. 17

Z judikatury:

Nejvyšší správní soud (podle rozsudku ze dne 31. 3. 2010, č .j. 8 As 68/2009-83, www.nsoud.cz):

1. Ze zákona o silničním provozu, prováděcích předpisů ani z jiných právních předpisů nelze dovodit, že by účastník provozu na pozemních komunikacích sám mohl činit soudy o zákonnosti dopravní značky a na základě svého hodnocení se rozhodnout, zda se zákazem vyjádřeným danou značkou bude či nebude řídit.

Nejvyšší správní soud (podle rozsudku ze dne 31. 5. 2012, č .j. 9 As 97/2011 – 138, www.nsoud.cz): Formulace povinnosti řidiče chovat se ohleduplně a ukázněně je velmi obecná a může zahrnovat množství předem nepředvídatelných situací či jejich kombinací. Dodržování této povinnosti vyžaduje neustálou pozornost a plnou koncentraci řidiče, což je základní předpoklad pro bezpečnou jízdu. Řidič je odpovědný za to, že provádí při jízdě pouze takové úkony, při nichž dokáže mít situaci na vozovce, včetně okolních vozidel a dopravního značení, neustále pod kontrolou.

Poznámka:

Stanoví se základní předpoklad užití vozidla řidičem v provozu na pozemních komunikacích. Podle § 36 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze na pozemních komunikacích provozovat pouze takové silniční vozidlo, které je technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích podle tohoto zákona.

Podle § 37 citovaného zákona technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích je silniční vozidlo, pokud

a) pro závady v technickém stavu bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích,

b) poškozuje životní prostředí nad míru stanovenou prováděcím právním předpisem,

c) provozovatel vozidla neprokáže jeho technickou způsobilost k provozu na pozemních komunikacích způsobem stanoveným tímto zákonem,

d) byly na vozidle provedeny neschválené změny anebo zásahy do identifikátorů vozidla, například VIN. 18

Z judikatury: 

Nejvyšší správní soud (podle rozsudku ze dne 3. 11. 2015, č .j. 10 As 159/2014-36, www.nsoud.cz): 

Měřič propustnosti skel nepatří mezi tzv. stanovená měřidla, tj. měřidla podléhající povinnému ověřování (§ 3 odst. 3 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, a vyhláška č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu), ale je pracovním měřidlem (§3 odst. 4 zákona o metrologii). To nebrání tomu, aby výstup z měřiče, který byl řádně kalibrován, sloužil jako podklad pro rozhodnutí o přestupku.

Vyhláška č. 174/1994 Sb., doposud uváděná v poznámce č. 6, byla zrušena. V současné době je problematika technických požadavků na stavby v souvislosti s jejich užíváním osobami s omezenou schopností pohybu a orientace (včetně staveb pozemních komunikací) upravena vyhláškou č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.19

*Poznámka:

V § 52 tohoto zákona jsou stanoveny podmínky bezpečné přepravy nákladu.

*Poznámka:

V případě jiných návykových látek než alkoholu je obecně situace při prokazování ovlivnění řidiče značně složitější, což je mimo jiné dáno vysokým množstvím různých návykových látek, s nimiž se lze v praxi setkat. Stále se navíc objevují nové jiné návykové látky, typicky tzv. syntetické drogy. Rovněž praktické zkušenosti příslušných orgánů veřejné moci jsou v tomto směru stále výrazně menší než v případě alkoholu. 20

Z judikatury:

Nejvyšší správní soud (podle rozsudku ze dne 11. 3. 2010, č. j. 5 As 24/2009-65, č. 2063): Ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve spojení s § 16 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, již striktně neváže povinnost řidiče podrobit se lékařskému vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem, na pozitivní výsledek předchozí dechové zkoušky. Rozhodující podle této právní úpravy je výzva policista nebo strážníka obecní policie k podstoupení lékařského vyšetření. Taková výzva ovšem může být opodstatněná pouze v případě, kdy na základě orientační dechové zkoušky či na základě jiných indicií vznikne důvodné podezření, že kontrolovaná osoba řídí vozidlo pod vlivem alkoholu. Neuposlechnutím takové opodstatněné výzvy se řidič dopustí přestupku.

*Poznámka:

Způsobilou a náležitě poučenou osobou se rozumí taková osoba, která svým věkem a rozumovou vyspělostí má dostatečné předpoklady pro to, aby s ohledem na konkrétní situaci řádně zabezpečila sledovaný cíl. ěidič musí přibranou osobu náležitě poučit, tzn. vysvětlit jí, co se od ní požaduje a jak má úkon nutný k zajištění bezpečnosti provozu uskutečnit. Současně by si měl ověřit, zda přibraná osoba požadavku řádně porozuměla. Držitelem řidičského oprávnění být přibraná osoba nemusí. Tato obecná povinnost je dále zdůrazněna ve vazbě na některé jízdní úkony a další povinnosti v ustanoveních v § 21 odst. 2 (odbočování), § 23 odst. 2 (vjíždění na pozemní komunikaci), § 24 odst. 3 (otáčení a couvání) a § 30 odst. 3 (znamení o změně směru jízdy). 21

*Poznámka:

Oděvní doplňky s označením z retroreflexního materiálu upravuje § 19 vyhlášky č. 294/2015 Sb.

*Poznámka:

Ustanovení stanoví zákaz požívání alkoholického nápoje, jakož i alkoholu v jakékoliv jiné formě nebo užívání návykové látky řidičem jakéhokoliv vozidla během jízdy (v průběhu řízení) a před jízdou, pokud by mohl být při začátku řízení nebo jízdy na zvířeti pod jejich vlivem. Řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti až do té doby, dokud se požitý alkohol nebo užitá návyková látka nevyloučí z jeho organismu. Alkoholickým nápojem je lihovina, víno nebo pivo; rozumí se jím i jiný nápoj, pokud obsahuje více než 0,5 objemového procenta alkoholu (§ 2 písm. k) zákona č. 379/2005 Sb.). Jelikož však stejného ovlivnění lze dosáhnout i jinak než požitím alkoholického nápoje coby potravinářského výrobku, zákon o silničním provozu tento pojem užívá jako legislativní zkratku i pro jiné látky obsahující alkohol, které primárně nejsou určeny k užití coby potravinářské výrobky.

Novelou provedenou zákonem č. 233/2013 Sb. s účinností od 17. srpna 2013 bylo do zákona doplněno zmocnění pro vládu, aby svým nařízením stanovila okruh jiných návykových látek, u nichž se uplatní tzv. analytický princip, a současně aby stanovila limitní hodnoty těchto návykových látek, při jejichž dosažení se již řidič jednoznačně považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou. Příslušné nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, nabylo účinnosti dnem 2. dubna 2014. [22] 

*Poznámka:

Kromě řidiče tramvaje se tato povinnost nevztahuje ani na řidiče vozidla s právem přednostní jízdy (§ 41 odst. 1).

Přehlédnuto by nemělo být, že chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem, že musí dát přednost tramvaji a že nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku, přijíždějí-li vozidla s právem přednostní jízdy, a nachází-li se na přechodu pro chodce nebo na vozovce, musí neprodleně pro projetí vozidel s právem přednostní jízdy uvolnit prostor (§ 54 odst. 3).

Podle § 60a odst. 4 má řidič obdobnou povinnost i ve vztahu k osobě, která užívá či hodlá užít přechod pro chodce k jízdě na osobním přepravníku (např. vozítku typu Segway). [23]

*Poznámka:

Chodce přecházejícího pozemní komunikaci, na kterou řidič odbočuje, při odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci, při vjíždění na pozemní komunikaci a při otáčení nebo couvání, smí řidič v těchto případech omezit, pokud se na uvedených místech nejedná o přecházení pozemní komunikace po přechodu pro chodce. [24]

*Poznámka:

Řidič je povinen si počínat tak, aby cyklistovi přejíždějícímu pozemní komunikaci nevzniklo žádné nebezpečí. Podle § 60a odst. 4 má řidič obdobnou povinnost i ve vztahu k osobě, která užívá přejezd pro cyklisty na osobním přepravníku. Na druhé straně pak podle § 57 odst. 8 platí, že před vjezdem na přejezd pro cyklisty se cyklista musí přesvědčit, zda může vozovku přejet, aniž by ohrozil sebe či ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Cyklista smí přejíždět vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy. Zákon tedy cyklistům nezakládá přednost v jízdě na přejezdu pro cyklisty před ostatními vozidly. [25]

*Poznámka:

Pokud jde o výhled vzad, postačuje, bude-li zajištěn vnějšími zpětnými zrcátky. Může-li totiž být zadní sklo vozidla zatemněno nebo zcela neprůhledněno, bylo by nelogické rozlišovat mezi tím, zda se tak děje pomocí fólie nebo v důsledku jeho znečištění. Totéž ostatně platí i pro zadní boční skla vozidla. Pro výhled do stran tedy postačuje, bude-li předními bočními skly. [26]

*Poznámka:

Jedná se o výjimku v povinnosti řidiče užít v provozu na pozemních komunikacích jen takové vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Základní činnost Horské služby je vymezena v § 11a a 11b zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů. [27]

K odst. 1 písm. f) a ř):

Podle § 16 odst. 1 zákona č. 379/2005 Sb., o ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, platí, že osoba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, nesmí požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním. Orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu je povinna se podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnosti podle citovaného ustanovení pod vlivem alkoholu, a dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje. Spočívá-li orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, odborné lékařské vyšetření se neprovede. V případě, že osoba tento způsob orientačního vyšetření odmítne, provede se odborné lékařské vyšetření.

Orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah jiné návykové látky než alkoholu je povinna se podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnosti podle citovaného ustanovení pod vlivem jiné návykové látky, a dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s užitím jiné návykové látky.

Vyzvat osobu ke splnění povinnosti podrobit se uvedeným vyšetřením je oprávněn příslušník Policie ČR, příslušník Vojenské policie, příslušník Vězeňské služby ČR, zaměstnavatel, její ošetřující lékař, strážník obecní policie nebo osoby pověřené kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek.

Orientačním vyšetřením se rozumí dechová zkouška, odběr slin nebo stěr z kůže nebo sliznic. Odborným lékařským vyšetřením se rozumí cílené klinické vyšetření lékařem a podle jeho ordinace provedení dechové zkoušky nebo odběru vzorků biologického materiálu. Odběrem biologického materiálu se rozumí zejména odběr vzorku žilní krve, moči, slin, vlasů nebo stěru z kůže či sliznic. Problematikou postupu při laboratorním stanovení alkoholu (etylalkoholu) v krvi se zabývá metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví, vydaný ve Věstníku MZ, ročník 2006, částka 7. Z tohoto pokynu vyplývají postupy podle pravidel zákona, jejichž dodržení je nezbytné pro přesný výsledek stanovení alkoholu v krvi. Vzorek krve musí být vyšetřen dvěma na sobě nezávislými laboratorními metodami, z nichž jednou musí být přísně specifická metoda plynové chromatografie. Jako druhé ověřovací metody může být použito jakékoliv jiné, sice nespecifické, nicméně však přesné metody (Widmarkova, enzymatická apod.). Plynovou chromatografii je nutné provést z téhož vzorku nejméně dvakrát, ověřovací zkoušku nejméně jedenkrát. Dosažené výsledky se uvádějí v hodnotě g/kg. Za pozitivní důkaz požití alkoholického nápoje se pokládá hladina etylalkoholu v krvi vyšší než 0,20 g/kg, stanovená metodou plynové chromatografie.

V souvislosti s ustanovením, podle kterého, spočívá-li orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, který splňuje požadavky zvláštního právního předpisu, následné odborné lékařské vyšetření se neprovede, bylo nutné vyjasnit otázku přesnosti dechových analyzátorů a způsob přepočtu naměřených hodnot na objektivně prokázané množství alkoholu v krvi řidiče při uplatnění zásady in dubio pro reo (při pochybnostech rozhodnout ve prospěch obžalovaného). Východiskem je v praxi odborný posudek vypracovaný Českým metrologickým institutem (ČMI), podle kterého je metodika přepočtu následující: [28]

§ 1

Stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot

(1) Stanovují se tyto jiné návykové látky a jejich limitní hodnoty, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou: