Ministerstvo dopravy stanoví podle § 137 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb.

Vyhláška 209/2018 Sb.

o hmotnostech, rozměrech a spojitelnosti vozidel

 

Částka 105/2018
Platnost od 27.09.2018
Účinnost od 01.10.2018
§ 1 - Předmět úpravy

Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje

a) hodnoty hmotností a rozměrů vozidel a jízdních souprav, poměrů hmotností vozidel v jízdní soupravě a rozložení hmotnosti na nápravy, skupiny náprav, kola a skupiny kol, jejichž nedodržení ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo stav pozemní komunikace,

b) podmínky spojitelnosti vozidel v jízdní soupravu, jejichž nedodržení ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích,

c) podmínky použití sklopného nebo odnímatelného zařízení pro snížení aerodynamického odporu, jejichž nedodržení ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích (dále jen „aerodynamické zařízení“), a

d) rozsah údajů uváděných v dokladu o rozměrech vozidla.

§ 2 - Základní pojmy

Pro účely této vyhlášky se rozumí

a) dvojnápravou motorového nebo přípojného vozidla dvě za sebou umístěné nápravy, jejichž středy jsou od sebe vzdáleny méně než 1,8 m,

b) trojnápravou motorového vozidla tři za sebou umístěné nápravy, jejichž součet dílčích rozvorů činí nejvýše 2,8 m,

c) trojnápravou přípojného vozidla tři za sebou umístěné nápravy, jejichž součet dílčích rozvorů činí nejvýše 3,6 m,

d) autobusem vozidlo s jedním nebo dvěma podlažími a více než devíti sedadly včetně sedadla řidiče, konstruované a vybavené pro přepravu cestujících a jejich zavazadel,

e) kloubovým autobusem autobus skládající se ze dvou nebo více pevných oddělení pro cestující spojených kloubovým úsekem, umožňujícím volný pohyb cestujících mezi těmito odděleními a jejichž spojení nebo rozpojení je proveditelné pouze na specializovaném pracovišti,

f) alternativním palivem paliva nebo zdroje energie, které slouží alespoň zčásti jako náhrada zdrojů fosilní ropy, a to

1. elektřina,

2. vodík,

3. zemní plyn, včetně biomethanu, v plynné formě (stlačený zemní plyn – CNG) a ve zkapalněné formě (zkapalněný zemní plyn – LNG),

4. zkapalněný ropný plyn (LPG) a

5. mechanická energie ze zásobníku/zdroje ve vozidle, včetně odpadního tepla, a

g) operací intermodální přepravy operace kombinované přepravy2), která se používá k přepravě jednoho nebo více kontejnerů nebo výměnných nástaveb o maximální celkové délce až 13,716 m, nebo přepravní operace, která se používá k přepravě jednoho nebo více kontejnerů nebo výměnných nástaveb o maximální celkové délce až 13,716 m, využívající lodní dopravy, pokud je délka počátečního nebo závěrečného úseku po pozemní komunikaci na území Evropské unie nejvýše 150 km; tato vzdálenost může být navýšena u

1. dvounápravového tažného vozidla s třínápravovým návěsem o celkové hmotnosti nejvýše 40,00 t,

2. třínápravového tažného vozidla s dvounápravovým nebo třínápravovým návěsem o celkové hmotnosti nejvýše 40,00 t,

3. dvounápravového tažného vozidla s třínápravovým návěsem přepravujícím v rámci operací intermodální přepravy jeden nebo více kontejnerů nebo výměnných nástaveb o maximální celkové délce až 13,716 m o celkové hmotnosti nejvýše 42,00 t a

4. třínápravového tažného vozidla s dvounápravovým nebo třínápravovým návěsem přepravujícím v rámci operací intermodální přepravy jeden nebo více kontejnerů nebo výměnných nástaveb o maximální celkové délce až 13,716 m o celkové hmotnosti nejvýše 44,00 t.

§ 3 - Spojitelnost z pohledu hmotnosti přípojného vozidla a souprav

Bezpečnost provozu na pozemních komunikacích je ohrožena, pokud není splněna některá z následujících podmínek:

a) hmotnost přípojného vozidla nebo přípojných vozidel nesmí být u jízdních souprav s tažným vozidlem, jehož nejvyšší konstrukční rychlost je do 40 km.h-1, vyšší než dvaapůlnásobek hmotnosti tažného vozidla; u jízdní soupravy traktoru a traktorového návěsu se hmotností každého z vozidel jízdní soupravy rozumí součet hmotností připadajících na jednotlivé nápravy traktoru a návěsu; část hmotnosti připadající na nápravy traktorového návěsu nesmí převyšovat největší povolenou hmotnost přípojného vozidla uvedenou v technickém průkazu traktoru,

b) hmotnost přípojného vozidla nebo přípojných vozidel nesmí být u jízdních souprav s tažným vozidlem, jehož nejvyšší konstrukční rychlost je vyšší než 40 km.h-1, vyšší než jedenapůlnásobek hmotnosti tažného vozidla; toto ustanovení neplatí pro přípojná vozidla kategorií O1 a O2,

c) hmotnost jízdní soupravy nesmí být větší než největší technicky přípustná hmotnost jízdní soupravy stanovená při schválení technické způsobilosti tažného vozidla,

d) hmotnost přívěsů kategorií O3 nebo O4 v jízdní soupravě nesmí být větší než největší povolená hmotnost brzděného přípojného vozidla stanovená pro tažné vozidlo, která je uvedena v technickém průkazu a osvědčení o registraci tažného vozidla; v případě více přípojných vozidel se jedná o součet jejich hmotností,

e) prostřední vozidlo jízdní soupravy musí mít vyšší nebo stejnou hmotnost, jakou má poslední vozidlo jízdní soupravy; kombinace pomocného vozíku ve spojení s návěsem se pro tyto účely pokládá za jedno vozidlo za předpokladu, že vozík je vybaven pouze jednou nápravou, dvojnápravou nebo trojnápravou; pomocným vozíkem pro výše uvedené účely se rozumí jednonápravové nebo vícenápravové přípojné vozidlo kategorie O nebo R svojí konstrukcí určené k připojení návěsu příslušné kategorie za použití točnice pro připojení návěsového čepu,

f) pro spojování vozidel v jízdní soupravu s přípojnými vozidly kategorií O1 nebo O2 dále platí, že

1. hmotnost nebrzděného přípojného vozidla kategorie O1 nesmí být větší než největší povolená hmotnost nebrzděného přípojného vozidla stanovená pro tažné vozidlo, která je uvedena v technickém průkazu a osvědčení o registraci tažného vozidla,

2. hmotnost brzděného přívěsu kategorií O1 nebo O2 nesmí být větší než největší povolená hmotnost brzděného přípojného vozidla stanovená pro tažné vozidlo, která je uvedena v technickém průkazu a osvědčení o registraci tažného vozidla, za podmínky, že hmotnost takového přípojného vozidla není větší než největší povolená hmotnost tažného vozidla u vozidel kategorií M1 a N1 a jedenapůlnásobek největší povolené hmotnosti tažného vozidla u vozidel kategorií M1G a N1G,

3. za vozidlo kategorie T, C nebo Z smí být zapojována přípojná vozidla kategorií O1 nebo O2 při dodržení podmínek z hlediska přípojných hmotností stanovených při schválení technické způsobilosti těchto vozidel,

4. jestliže není přípojné vozidlo vybaveno výškově nastavitelnou ojí, musí být spojovací zařízení traktoru umístěno ve výšce 350-420 mm,

5. jestliže oj přípojného vozidla je výškově nastavitelná, může být výška spojovacího zařízení traktoru odlišná za podmínky, že osa ovládacího zařízení nájezdové brzdy přívěsu není skloněná od vodorovné roviny více než ± 10°, a

6. nebrzděná vozidla kategorie O1 smí být zapojována za vozidla kategorií M nebo N, jejichž provozní hmotnost je nejméně dvojnásobkem hmotnosti připojovaného vozidla, pokud při schválení technické způsobilosti tažného vozidla nebylo stanoveno jinak.

§ 4 - Spojitelnost vozidel v jízdní soupravu

Bezpečnost provozu na pozemních komunikacích je dále ohrožena, pokud není splněna některá z následujících podmínek:

a) za vozidla kategorií M, N, L nebo Z lze připojit pouze vozidla kategorie S, pokud tak bylo stanoveno při schválení technické způsobilosti obou vozidel, nebo vozidla kategorie O,

b) za vozidla kategorií T, C nebo Z lze připojit pouze vozidla kategorie R nebo S, pokud není v § 3 odst. 1 písm. f) stanoveno jinak,

c) vozidla kategorií R nebo S, která nejsou vybavena brzdovým zařízením, a vozidla kategorií R nebo S, která jsou vybavena nájezdovou brzdovou soustavou, mohou být zapojována jen za tažná vozidla, jejichž provozní hmotnost je shodná nebo vyšší než hmotnost připojovaného vozidla, pokud nebylo při schválení technické způsobilosti tažného vozidla stanoveno jinak; u vozidel výše uvedených kategorií s největší povolenou hmotností nad 3 t zapojených do jízdní soupravy musí být kromě toho účinek parkovací brzdy tažného vozidla schopen ubrzdit jízdní soupravu s tímto vozidlem na pozemní komunikaci se sklonem 12 %, pokud nebylo při schválení technické způsobilosti tažného vozidla stanoveno jinak,

d) v případě spojení tažného vozidla s přívěsem nebo dalším přívěsem musí být dále splněny tyto podmínky:

1. svislé statické zatížení pevné oje, svisle nevýkyvné, u přívěsů s nápravou uprostřed, musí mít vždy kladnou hodnotu, aby se zabránilo odlehčování zadních náprav tažného vozidla, a

2. svisle výkyvná oj přívěsu nesmí mít v zapojeném stavu úhlovou odchylku od vodorovné roviny větší jak 10°, přitom poloha oje je dána spojnicí os čepů umožňujících kývání oje a bodu vlastního spojení s tažným vozidlem,

e) zapojení vozidel do jízdních souprav, s výjimkou tažení přívěsů kategorií O1 nebo O2 s nájezdovou brzdou, je možné v těchto kombinacích:

1. tažné vozidlo s ABS a přípojné vozidlo s ABS,

2. tažné vozidlo bez ABS a přípojné vozidlo bez ABS,

3. tažné vozidlo bez ABS a přípojné vozidlo s ABS za podmínky, že tažné vozidlo je vybaveno zařízením umožňujícím napájet a kontrolovat bezchybnou funkci ABS přípojného vozidla, a

4. tažné vozidlo kategorie T s ABS a přípojné vozidlo bez ABS, jehož nejvyšší konstrukční rychlost je do 40 km.h-1,

f) do jízdní soupravy s tažnými vozidly kategorií M1 nebo N1 smí být zapojeno přípojné vozidlo kategorie O1 nebo O2 tak, aby bod činné svíticí plochy přední obrysové svítilny tažného vozidla, který je nejbližší rovině vymezující největší šířku přípojného vozidla, nebyl dále než 400 mm od této roviny, měřeno na každé straně jízdní soupravy vozidel zapojených do jízdní soupravy a podélné ose,

g) délka přípojného vozidla za dvoukolové motorové vozidlo nesmí být větší než délka tažného vozidla, nejvýše však 2,5 m,

h) každé pohybující se motorové vozidlo nebo pohybující se souprava vozidel musí být schopné otočit se v kruhu, ve kterém nejsou překážky, o vnějším poloměru 12,50 m a vnitřním poloměru 5,30 m.

§ 5 - Největší povolené hmotnosti silničních vozidel, zvláštních vozidel a jejich rozdělení na nápravy

(1) Hodnoty hmotností na nápravu, skupinu náprav vozidla a jízdních souprav včetně nákladu, jejichž překročení ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo stav pozemní komunikace, činí

a) u jednotlivé nápravy – 10,00 t,

b) u jednotlivé hnací nápravy – 11,50 t,

c) u dvojnápravy motorových vozidel součet zatížení obou náprav dvojnápravy při jejím dílčím rozvoru

1. méně než 1,0 m – 11,50 t,

2. od 1,0 m a méně než 1,3 m – 16,00 t,

3. od 1,3 m a méně než 1,8 m – 18,00 t,

4. od 1,3 m a méně než 1,8 m, je-li hnací náprava vybavena dvojitou montáží pneumatik a vzduchovým pérováním nebo pérováním uznaným za rovnocenné nebo pokud je každá hnací náprava opatřena dvojitou montáží pneumatik a maximální zatížení na nápravu nepřekročí 9,50 t – 19,00 t,

d) u dvojnápravy přípojných vozidel součet zatížení obou náprav dvojnápravy při jejím dílčím rozvoru

1. méně než 1,0 m – 11,00 t,

2. od 1,0 m a méně než 1,3 m – 16,00 t,

3. od 1,3 m a méně než 1,8 m – 18,00 t,

e) u trojnápravy motorových vozidel součet zatížení všech náprav trojnápravy – 27,00 t,

f) u jednotlivé nepoháněné nápravy v trojnápravě motorových vozidel – 9,00 t,

g) u trojnápravy přípojných vozidel součet zatížení všech náprav trojnápravy při jejím dílčím rozvoru

1. do 1,3 m včetně – 21,00 t,

2. nad 1,3 m do 1,4 m včetně – 24,00 t,

3. nad 1,4 m do 1,8 m včetně – 27,00 t,

(2) Hodnoty hmotností vozidel a jízdních souprav včetně nákladu, jejichž překročení ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo stav pozemní komunikace, činí

a) u motorových vozidel se dvěma nápravami – 18,00 t,

b) u motorových vozidel se dvěma nápravami, jedná-li se o vozidlo kategorie M3 – 19,50 t,

c) u motorových vozidel se třemi nápravami – 25,00 t,

d) u motorových vozidel se třemi nápravami, je-li hnací náprava vybavena dvojitou montáží pneumatik a vzduchovým pérováním nebo pérováním uznaným za rovnocenné nebo pokud je každá hnací náprava opatřena dvojitou montáží pneumatik a maximální zatížení na nápravu nepřekročí 9,50 t – 26,00 t,

e) u motorových vozidel se čtyřmi a více nápravami – 32,00 t,

f) u přívěsů se dvěma nápravami – 18,00 t,

g) u přívěsů se třemi nápravami – 24,00 t,

h) u přívěsů se čtyřmi a více nápravami – 32,00 t,

i) u dvoučlánkových kloubových autobusů – 28,00 t,

j) u tří a vícečlánkových kloubových autobusů – 32,00 t,

k) u jízdních souprav – 48,00 t,

l) u pásových vozidel – 18,00 t.

(3) Nad hodnotu dílčího rozvoru náprav 1,8 m, respektive 3,6 m je náprava (nápravy) považována za samostatnou.

(4) Hmotnost připadající na jednu nápravu dvojnápravy a trojnápravy přípojných vozidel nesmí překročit 10 t.

(5) U zvláštních motorových vozidel vybavených individuálními pásy na jedné nebo více nápravách se tyto pásy na každé z náprav z hlediska požadavků uvedených v odstavci 1 považují za dvojnápravu s dílčím rozvorem daným vzdáleností krajních kladek pásového podvozku respektive vzdáleností krajní kladky a hnacího kola. Za krajní kladky respektive hnací kola jsou ve smyslu tohoto ustanovení považovány pouze ty, které jsou prostřednictvím pásu ve styku s vozovkou.

(6) Pro účely odstavce 2 se za jízdní soupravu považuje pouze takové spojení tažného a přípojného vozidla, které umožňuje vzájemný pohyb obou vozidel. Pokud je spojení při jízdě pevné, bez stupňů volnosti, považuje se takové spojení vozidel za jednotlivé vozidlo.

(7) Hmotnost stanovená v odstavci 2 písm. a) až e) a i) může být navýšena o dodatečnou hmotnost vyžadovanou pro vozidla na alternativní paliva určenou na základě dokumentace poskytnuté výrobcem při schvalování daného vozidla, nejvýše o 1,00 t.

(8) Největší povolená hmotnost zvláštních vozidel nesmí překročit hodnoty platné pro silniční vozidla. U vozidel kategorie R nebo S, s výjimkou tažených vozidel s ojí, může být nejvyšší povolená hmotnost vyšší než hmotnosti stanovené u přívěsů uvedené v odstavci 2 písm. f), g) a h) v závislosti na počtu náprav o hmotnost připadající na spojovací zařízení v závislosti na typu tohoto spojovacího zařízení a jeho povoleném zatížení, pokud nebylo při schválení technické způsobilosti vozidla stanoveno jinak.

(9) Největší povolená hmotnost nebrzděného přípojného vozidla za vozidlo kategorie L nesmí být větší než 50 % provozní hmotnosti tažného vozidla.

§ 6 - Další ustanovení o hmotnostech vyžadovaných pro provoz na pozemních komunikacích

(1) Bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a stav pozemní komunikace ohrožuje, je-li

a) hmotnost vozidla vyšší než hodnota největší technicky přípustné hmotnosti vozidla,

b) hmotnost jízdní soupravy vyšší než hodnota největší technicky přípustné hmotnosti jízdní soupravy a

c) hmotnost na nápravu vyšší než hodnota největší technicky přípustné hmotnosti na nápravu.

(2) Hmotnost vozidla nebo jízdní soupravy nesmí překročit největší povolenou hmotnost vozidla nebo jízdní soupravy uvedenou v osvědčení o registraci vozidla část II (technický průkaz) a části I. V případě znečištění například blátem nebo zanesení sněhem se připouští překročení největší povolené hmotnosti vozidla nebo jízdní soupravy maximálně o 3 %.

(3) Hmotnost připadající na řízenou nápravu nebo nápravy motorového vozidla kategorie N nebo kloubového autobusu – měřeno při stání na vodorovné vozovce – nesmí poklesnout pod 20 % hmotnosti a u ostatních autobusů, s výjimkou autobusů třídy I a třídy A, pod 25 % hmotnosti.

(4) U vozidel kategorií M, N, O nebo L v provozu se připouští nerovnoměrnost rozložení hmotnosti vozidla na kola jednotlivých náprav mezi pravou a levou polovinou, pokud to dovoluje únosnost pneumatiky, nejvýše však 15 % hmotnosti připadající na nápravu. Tato hodnota však může být překročena, pokud výrobce stanoví pro vozidlo a jeho určitou hmotnost rozmezí přípustných poloh těžiště nákladu a uvede tyto údaje v příručce pro uživatele vozidla.

(5) U vozidel kategorií T, C nebo u zvláštních vozidel podkategorie SS v rozsahu od provozní až po největší povolenou hmotnost nesmí být hmotnost na řízenou nápravu – měřeno při stání na vodorovné vozovce – menší než 20 % hmotnosti vozidla. U vozidel kategorií T nebo C se však připouští nižší hmotnost připadající na řízenou nápravu po namontování nástavby nebo připojení pracovního stroje při současném snížení nejvyšší rychlosti na 20 km.h-1; přitom hmotnost připadající na řízenou nápravu nesmí být menší než

a) 19 % u traktorů o hmotnosti nejvýše 4,50 t,

b) 18 % u traktorů o hmotnosti vyšší než 4,50 t.

(6) U vozidel kategorií T, C, R, S nebo u zvláštních vozidel podkategorie SS se připouští nerovnoměrnost rozložení hmotnosti vozidla na kola jednotlivých náprav mezi pravou a levou polovinou, pokud to dovoluje únosnost pneumatik,

a) u vozidel kategorií T, C nebo R nejvýše 15 % hmotnosti připadající na nápravu,

b) u vozidel kategorie S nebo u zvláštních vozidel podkategorie SS nejvýše 20 % hmotnosti připadající na nápravu, nebo

c) traktoru po namontování nástavby nebo připojení pracovního stroje nejvýše 20 % hmotnosti připadající na nápravu.

§ 7 - Největší povolené rozměry vozidel a jízdních souprav

(1) Rozměry vozidel a jízdních souprav včetně nákladu, jejichž překročení ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, a jejich hodnoty jsou

a) šířka, která činí u

1. vozidel kategorií M, N, O, R, T nebo C, není-li v této vyhlášce stanoveno jinak – 2,55 m,

2. vozidel, jejichž pevné nebo pohyblivé nástavby jsou speciálně vybaveny pro přepravu nákladu při řízených teplotách a jejichž boční stěny včetně izolace jsou nejméně 45 mm silné – 2,60 m,

3. u zvláštních vozidel podkategorie SS při jízdě na silnicích II. a III. třídy, místních komunikacích a účelových komunikacích; pokud překračují šíři vozidla uvedenou v bodě 1 až do celkové šíře 3,50 m, lze je provozovat pouze za užití zvláštního výstražného světla oranžové barvy nebo za použití vozidla technického doprovodu vybaveného zvláštním výstražným světlem oranžové barvy – 3,50 m,

4. dvoukolových mopedů – 1,00 m,

5. ostatních vozidel kategorie L – 2,00 m,

6. přípojných vozidel za dvoukolová motorová vozidla – 1,00 m,

7. samojízdných a výměnných tažených strojů, nesených pracovních strojů v jízdní soupravě s nosičem a traktorů za podmínek stanovených jiným právním předpisem3); pokud překračují šíři vozidla uvedenou v bodě 1 až do celkové šíře 3,00 m, lze je provozovat pouze za užití zvláštního výstražného světla oranžové barvy nebo za použití vozidla technického doprovodu vybaveného zvláštním výstražným světlem oranžové barvy – 3,00 m,

8. tramvají – 2,65 m,

b) výška, která činí u

1. vozidel, včetně sběračů tramvají a trolejbusů v nejnižší pracovní poloze – 4,00 m,

2. vozidel kategorie L – 2,50 m,

3. vozidel kategorií N nebo O, určených pro přepravu vozidel – 4,20 m,

4. jízdní soupravy tažného vozidla s návěsem – 4,08 m,

c) délka, která činí u

1. jednotlivého vozidla s výjimkou autobusu a návěsu – 12,00 m,

2. trolejbusu a autobusu se dvěma nápravami – 13,50 m,

3. trolejbusu a autobusu se třemi a více nápravami – 15,00 m,

4. kloubového dvoučlánkového autobusu a trolejbusu – 18,75 m,

5. kloubového tří a vícečlánkového autobusu a trolejbusu – 22,00 m,

6. jízdní soupravy motorového vozidla s návěsem – 16,50 m,

7. jízdní soupravy motorového vozidla s jedním přívěsem – 18,75 m,

8. jízdní soupravy motorového vozidla s jedním přívěsem kategorie O, určeným pro přepravu vozidel – 20,75 m,

9. vozidla kategorie L – 4,00 m,

10. tramvaje (sólo) včetně spřáhel – 18,00 m,

11. jízdní soupravy tramvají a kloubové tramvaje včetně spřáhel – 65,00 m,

12. jízdní soupravy traktoru s jedním přípojným vozidlem – 18,00 m,

13. jízdní soupravy traktoru se dvěma přípojnými vozidly – 22,00 m,

14. jízdní soupravy samojízdného stroje s podvozkem pro přepravu pracovního zařízení stroje – 20,00 m,

15. jízdní soupravy se dvěma přívěsy nebo s kombinací návěsu a jednoho přívěsu – 22,00 m,

d) vzdálenost mezi osou čepu sedla tahače a zadním čelem návěsu – 12,00 m,

e) vzdálenost měřená souběžně s podélnou osou přívěsové soupravy od nejpřednějšího vnějšího bodu nákladového prostoru za kabinou k nejzadnějšímu vnějšímu bodu přívěsu soupravy vozidel, snížená o vzdálenost mezi zadním čelem táhnoucího vozidla a předním čelem přívěsu – 15,65 m,

f) vzdálenost měřená souběžně s podélnou osou přívěsové soupravy od nejpřednějšího vnějšího bodu nákladového prostoru za kabinou k nejzadnějšímu vnějšímu bodu přívěsu soupravy vozidel – 16,40 m.

(2) Pro účely odstavce 1 se za jízdní soupravu považuje pouze takové spojení tažného a přípojného vozidla, které umožňuje vzájemný pohyb obou vozidel. Pokud je spojení při jízdě pevné, bez stupňů volnosti, považuje se takové spojení vozidel za jednotlivé vozidlo.

(3) Hodnoty uvedené v odstavci 1 písm. c) se navyšují o 0,15 m u vozidel nebo souprav vozidel, které se používají k přepravě kontejnerů nebo výměnných nástaveb o délce 13,716 m, prázdných nebo naložených, pokud je silniční přeprava daného kontejneru nebo dané výměnné nástavby prováděna v rámci operace intermodální přepravy.

(4) Pro účely odstavce 1 písm. c) bodů 2 až 5 se do největší povolené délky autobusů započítává jakákoliv odnímatelná výbava, například schránka na lyže.

(5) Do celkové délky vozidla nebo jízdní soupravy se nepočítá délka nakládacího satelitního vozíku, který je v přepravní poloze namontován vzadu na vozidle, pokud nepřesahuje vozidlo o více než 1,50 m.

(6) K ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích nedochází překročením hodnoty uvedené v odstavci 1 písm. d), jde-li o návěsovou soupravu uvedenou do provozu před 1. lednem 1991, pokud celková délka soupravy nepřesahuje 15,50 m.

§ 8 - Další požadavky na povolené rozměry vozidel a jízdních souprav

(1) Délka zadního převisu vozidla, s výjimkou přívěsu s nápravami uprostřed, nesmí být větší než třetina celkové délky, nejvýše však 3,50 m; toto ustanovení se nepoužije pro vozidla schválená podle přímo použitelných předpisů Evropské unie upravujících schvalování vozidel4).

(2) Vzdálenost předního obrysu vozidla kategorie M nebo N, včetně nástaveb, nesmí být větší než 3,00 m od středu volantu a u vozidel kategorií T, C nebo zvláštních vozidel podkategorie SS, včetně nástaveb a pracovních strojů nesených, nesmí být větší než 4,00 m; toto ustanovení se nepoužije pro vozidla schválená podle přímo použitelných předpisů Evropské unie upravujících schvalování vozidel.

§ 9 - Použití aerodynamických zařízení

(1) K ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích nedochází, přesahuje-li vozidlo nebo souprava vozidel kategorií M, N nebo O, vybavené aerodynamickými zařízeními, hodnoty uvedené v § 7 odst. 1 písm. c) bodech 1 až 4 nebo 6 až 7. Překročením uvedených hodnot nesmí dojít ke zvýšení nákladové délky těchto vozidel nebo souprav vozidel. Použití aerodynamických zařízení musí být u vozidel používaných v režimu intermodální přepravy v souladu s operacemi intermodální přepravy. Ve složeném nebo ve staženém stavu nesmějí tato zařízení přesahovat největší povolenou délku o více než 0,20 m.

(2) Při používání aerodynamických zařízení v rámci vnitrostátní přepravy se zohlední zvláštní charakteristika oblastí, v nichž je nejvyšší dovolená rychlost 50 km.h-1 nebo nižší, a v nichž je vyšší pravděpodobnost přítomnosti chodců, cyklistů nebo motocyklistů.

§ 10 - Rozsah údajů uváděných v dokladu o rozměrech vozidla

V dokladu o rozměrech vozidla jsou uvedeny údaje o

a) jménu výrobce vozidla,

b) identifikačním čísle vozidla,

c) délce vozidla,

d) šířce vozidla,

e) měření délky jízdní soupravy, kterými jsou

1. vzdálenost mezi předním čelem motorového vozidla a středem spojovacího zařízení (hák spřáhla nebo sedlo tahače návěsů); v případě sedlové spojky s několika spojovacími místy musí být uvedeny největší a nejmenší hodnoty,

2. vzdálenost mezi středem spojovacího zařízení přívěsu (čep sedla tahače) nebo návěsu (čep sedla návěsu) a zadním čelem přívěsu nebo návěsu; v případě zařízení s více spojovacími místy musí být uvedeny nejmenší a největší hodnoty,

f) dodatečné hmotnosti vyžadované pro vozidla na alternativní paliva určenou na základě dokumentace poskytnuté výrobcem při schvalování daného vozidla.

§ 11 - Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 2018.

KAPITOLA

II.    

OSÁDKA, DOBA ŘÍZENÍ, PŘESTÁVKY V ŘÍZENÍ A DOBY ODPOČINKU

Proč se provádí kontrolní vážení?
Článek 7 - Přestávka

Po čtyřech a půl hodinách řízení musí mít řidič nepřerušenou přestávku nejméně 45 minut, pokud mu nezačíná doba odpočinku.

Tato přestávka může být nahrazena přestávkou v délce nejméně 15 minut, po níž následuje přestávka v délce nejméně 30 minut, které jsou v období rozloženy tak, aby byly v souladu s odstavcem 1.

▼M3

Řidič, který se zapojuje do provozu s více řidiči, může čerpat přestávku v řízení v délce 45 minut ve vozidle řízeném jiným řidičem, pokud tomuto řidiči právě nepomáhá.

Článek 8 - Doby odpočinku

1.  Řidič musí dodržovat denní a týdenní doby odpočinku.

2.  V průběhu každých 24 hodin po skončení předchozí denní nebo týdenní doby odpočinku musí mít řidič novou denní dobu odpočinku.

Je-li denní doba odpočinku v průběhu těchto 24 hodin alespoň 9 hodin, ale kratší než 11 hodin, považuje se dotyčná denní doba odpočinku za zkrácenou.

3.  Denní dobu odpočinku lze prodloužit na běžnou nebo zkrácenou týdenní dobu odpočinku.

Řidič by měl začínat denní dobu odpočinku, ale rozhodne se ji pros’dloužit na TDO. 

4.  Mezi dvěma týdenními dobami odpočinku smí mít řidič nanejvýš tři zkrácené denní doby odpočinku.

max. 9 + 9 + 9 + 11 + 11 + 11

5.  Odchylně od článku 2, jsou-li ve vozidle přítomni nejméně dva řidiči, musí mít každý z nich denní odpočinek nejméně 9 hodin za každé období 30 hodin od skončení denní nebo týdenní doby odpočinku.

▼M3

6.  Ve kterýchkoli dvou po sobě následujících týdnech musí mít řidič nejméně:

a) dvě běžné týdenní doby odpočinku nebo
45 + 45
b) jednu běžnou týdenní dobu odpočinku a jednu zkrácenou týdenní dobu odpočinku v délce nejméně 24 hodin.
45 + 24

Týdenní doba odpočinku musí začít nejpozději po uplynutí šesti 24hodinových časových úseků od skončení předchozí týdenní doby odpočinku.

TDO > 24 x 6 >TDO

TDO> 144 hod. >TDO

Odchylně od prvního pododstavce může řidič vykonávající mezinárodní přepravu zboží mimo členský stát usazení mít dvě po sobě jdoucí zkrácené týdenní doby odpočinku za předpokladu, že řidič ve všech čtyřech po sobě následujících týdnech čerpá nejméně čtyři týdenní doby odpočinku, z nichž alespoň dvě jsou běžné týdenní doby odpočinku.

45 + 45 + 24 + 24 + 45+ 45

Pro účely tohoto odstavce se má za to, že řidič vykonává mezinárodní přepravu, pokud zahájí dvě po sobě jdoucí zkrácené týdenní doby odpočinku mimo členský stát, v němž je zaměstnavatel usazen, a mimo zemi svého bydliště.

45 + 45 + 24(mimo ČR) + 24(mimo ČR) + 45+ 45

▼M1

6a.  Odchylně od odstavce 6 může řidič vykonávající jednorázovou mezinárodní příležitostnou osobní přepravu definovanou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy ( 3 ) odložit týdenní dobu odpočinku až o 12 po sobě jdoucích 24hodinových časových úseků následujících po předchozí řádné týdenní době odpočinku za předpokladu, že

TDO > 24 x 12 >TDO

TDO> 288 hod. >TDO

a) doprava trvá nepřetržitě nejméně 24 hodin v členském státě nebo třetí zemi, na kterou se vztahuje toto nařízení a která není zemí, kde byla doprava zahájena;
b) po uplatnění odchylky řidič nastoupí na
i) buď dvě běžné týdenní doby odpočinku, nebo
ii) jednu běžnou týdenní dobu odpočinku a jednu zkrácenou týdenní dobu odpočinku v délce nejméně 24 hodin. Zkrácení však musí být vyrovnáno odpovídající dobou odpočinku vybranou vcelku před koncem třetího týdne následujícího po ukončení doby, v níž je uplatňována odchylka;
c) vozidlo bude po 1. lednu 2014 vybaveno záznamovým zařízením splňujícím požadavky přílohy IB nařízení (EHS) č. 3821/85 a
d) v případě, že řízení probíhá mezi 22:00 a 6:00, musí s platností od 1. ledna 2014 být ve voze dva řidiči nebo je doba řízení uvedená v článku 7 zkrácena na tři hodiny.

Komise bedlivě sleduje uplatňování této odchylky s cílem zajistit, aby byla za velmi přísných podmínek zachována bezpečnost na silnicích, a to zejména prostřednictvím kontroly toho, zda celková kumulovaná doba řízení v průběhu časového úseku, na nějž se vztahuje tato odchylka, není nepřiměřená. Komise do 4. prosince 2012 vypracuje zprávu hodnotící důsledky této odchylky s ohledem na bezpečnost na silnicích, jakož i sociální aspekty. Komise podle potřeby navrhne odpovídající změny tohoto nařízení.

▼M3

6b.  Jakékoli zkrácení týdenní doby odpočinku musí být nahrazeno odpovídající dobou odpočinku čerpanou vcelku před koncem třetího týdne následujícího po dotyčném týdnu.

ZTDO> Po-Út-St-Čt-Pá-So-Ne-Po-Út-St-Čt-Pá-So-Ne-Po-Út-St-Čt-Pá-So-Ne <<konec třetího týdne

Pokud byly čerpány dvě po sobě následující zkrácené týdenní doby odpočinku v souladu s odst. 6 třetím pododstavcem, předchází následující týdenní době odpočinku doba odpočinku čerpaná náhradou za tyto dvě zkrácené týdenní doby odpočinku.

ZTDO > ZTDO > dluh + TDO

▼B

7.  Každá doba odpočinku vybraná náhradou za zkrácení týdenní doby odpočinku musí bezprostředně navazovat na jinou dobu odpočinku trvající nejméně 9 hodin.

ZTDO > ZTDO > 9hod. + dluh + TDO

▼M3

8.  Běžné týdenní doby odpočinku a jakoukoli týdenní dobu odpočinku delší než 45 hodin čerpané náhradou za předchozí zkrácené týdenní doby odpočinku nelze čerpat ve vozidle. Čerpají se ve vhodném genderově vstřícném ubytování s náležitým vybavením pro spaní a hygienu.

Veškeré náklady na ubytování mimo vozidlo hradí zaměstnavatel.

Zde je omezení na spaní v autě naprosto stryktně vymezeno.

▼M3

8a.  Dopravce organizuje práci řidiče takovým způsobem, aby se řidič mohl v průběhu každých čtyř po sobě následujících týdnů vrátit do provozovny zaměstnavatele, kde má obvyklou základnu a kde jeho týdenní doba odpočinku začíná, v členském státě usazení zaměstnavatele nebo do svého bydliště s cílem strávit tam nejméně jednu běžnou týdenní dobu odpočinku nebo týdenní dobu odpočinku delší než 45 hodin čerpanou náhradou za zkrácenou týdenní dobu odpočinku.

TDO (venku v hotelu) > TDO (venku v hotelu) > TDO (venku v hotelu) > TDO (doma)

Pokud však řidič čerpal dvě po sobě jdoucí zkrácené týdenní doby odpočinku v souladu s odstavcem 6, organizuje dopravce práci řidiče takovým způsobem, aby se řidič mohl vrátit před zahájením běžné týdenní doby odpočinku trvající déle než 45 hodin čerpané náhradou.

ZTDO (venku v autě) >ZTDO (venku v autě) > 9hod. + dluh +TDO (doma)

Dopravce dokumentuje plnění této povinnosti a uchovává dokumentaci ve svých prostorách, aby ji mohl předložit na žádost kontrolních orgánů.

▼B

9.  Týdenní doba odpočinku, která začíná v jednom týdnu a pokračuje do týdne následujícího, může být připojena k jednomu nebo druhému z těchto týdnů, avšak nikoli k oběma.

▼M3

10.  Komise do 21. srpna 2020 vyhodnotí situaci a podá Evropskému parlamentu a Radě zprávu o tom, zda je možné přijmout vhodnější pravidla pro řidiče vykonávající příležitostnou osobní dopravu vymezenou v čl. 2 bodu 4 nařízení (ES) č. 1073/2009.

Článek 8a - ( .. zázemí pro řidiče ..)

1.  Komise zajistí, aby řidičům vykonávajícím silniční přepravu zboží a cestujících byly snadno dostupné informace o bezpečných a chráněných parkovacích plochách. Komise zveřejní seznam všech certifikovaných parkovacích ploch s cílem poskytnout řidičům odpovídající:

— detekci a prevenci neoprávněného vniknutí,
— osvětlení a viditelnost,
— kontaktní místa pro případ mimořádné události a příslušné postupy,
— genderově vstřícná hygienická zařízení,
— možnosti zakoupení potravin a nápojů,
— připojení k sítím,
— zdroj elektrického proudu.

Tento seznam parkovacích ploch se zpřístupní na jediné oficiální internetové stránce, kterou pravidelně aktualizuje.

2.  Komise přijme v souladu s článkem 23a akty v přenesené pravomoci, jimiž stanoví normy upravující další podrobnosti týkající se úrovně služeb a bezpečnosti s ohledem na oblasti uvedené v odstavci 1 a postupy pro certifikaci parkovacích ploch.

3.  Na všech certifikovaných parkovacích plochách může být uvedeno, že jsou certifikovány v souladu s normami a postupy Unie.

V souladu s čl. 39 odst. 2 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1315/2013 členské státy podporují budování parkovacích ploch pro komerční uživatele silnic.

4.  Do 31. prosince 2024 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o dostupnosti vhodných odpočívadel pro řidiče a zabezpečených parkovišť, jakož i o vytváření bezpečných a chráněných parkovacích ploch certifikovaných v souladu s akty v přenesené pravomoci uvedenými v odstavci 2. Tato zpráva může obsahovat seznam opatření ke zvýšení počtu a kvality bezpečných a chráněných parkovacích ploch.

Článek 9 - Trajekt a přerušení odpočinku

▼M3

1.  Odchylně od článku 8 může být běžná denní doba odpočinku nebo zkrácená týdenní doba odpočinku, pokud řidič doprovází vozidlo přepravované na trajektu nebo po železnici, přerušena nanejvýš dvakrát jinými činnostmi, které nepřesahují celkem jednu hodinu. Během běžné denní doby odpočinku nebo zkrácené týdenní doby odpočinku musí mít řidič k dispozici spací kabinu, lůžko nebo lehátko.

DDO (11 hod.) > trajekt má spací kabinu, lůžko nebo lehátko.> max. 2x přeruším na celkem 1 hod.

ZTDO (24 hod.) > trajekt … jede ?? hodin … má spací kabinu, lůžko nebo lehátko.> max. 2x přeruším na celkem 1 hod.

Pokud jde o běžné týdenní doby odpočinku, vztahuje se tato výjimka pouze na cesty trajektem nebo vlakem, pokud:

a) cesta je naplánována na 8 nebo více hodin a
b) řidič má přístup ke spací kabině na trajektu nebo ve vlaku.

2.  Jakákoli doba, kterou řidič stráví na cestě do místa nebo z místa, kde se ujme vozidla, které spadá do působnosti tohoto nařízení a které se nenachází v místě řidičova bydliště ani v provozovně zaměstnavatele, kde má řidič obvyklou základnu, se nezapočítává jako doba odpočinku, pokud se řidič nenachází na trajektu nebo ve vlaku a nemá přístup ke spací kabině, lůžku nebo lehátku.

▼B

3.  Jakákoli doba, kterou řidič stráví řízením vozidla, které nespadá do působnosti tohoto nařízení, k vozidlu nebo od vozidla, které spadá do působnosti tohoto nařízení a které se nenachází v místě řidičova bydliště ani v provozovně zaměstnavatele, kde má řidič obvyklou základnu, se započítává jako jiná práce.

Článek 9a

▼M3

Do 31. prosince 2025 Komise vypracuje a předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu hodnotící používání autonomních systémů řízení v členských státech. Tato zpráva se zaměří zejména na potenciální dopad těchto systémů na pravidla týkající se doby řízení a odpočinku. Ve vhodných případech je k ní přiložen legislativní návrh na změnu tohoto nařízení.

Co se kontroluje při kontrolním vážení

Nízkorychlostní vážení
Nízkorychlostní vážení

Nízkorychlostní kontrolní vážení na pozemních komunikacích.

Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích,

vyhláška č. 209/2018, o hmotnostech, rozměrech a spojitelnosti vozidel.

Kdo může kontrolu provádět?

Nízkorychlostní kontrolní vážení zajišťuje v součinnosti s Policií České republiky nebo s celními úřady

      1. na silnicích I. třídy kraj ve svém územním obvodu se souhlasem vlastníka pozemní komunikace nebo jím pověřená osoba a
      2. na ostatních pozemních komunikacích vlastník pozemní komunikace nebo jím pověřená osoba.

V obou případech též prostřednictvím pověřené osoby, například Mobilních expertních jednotek CSPSD. PČR nebo celní úřady mohou nízkorychlostní kontrolní vážení provádět samostatně.

Zákon č.13/1997 Sb. o pozemních komunikacích – Kontrolní vážení vozidel (§ 38a odst. 3)


  • Ministerstvo dopravy
    • Vrchní státní odborný dozor
      • všechny druhy dopravy
    • Státní odborný dozor (Zákon č. 396/1992 Sb. o státním odborném dozoru)

      • mezinárodní linková doprava

  • Krajské úřady (ve svém kraji)

    • Státní odborný dozor (Zákon č. 396/1992 Sb. o státním odborném dozoru)

      • nákladní doprava
      • osobní doprava
  • Celní úřady (ve svém obvodu)

    • Státní odborný dozor (Zákon č. 396/1992 Sb. o státním odborném dozoru)
      • nákladní doprava
      • osobní doprava
  • Policie ČR

    • Společná kontrol činnost se státním odborným dozorem (PČR není SOD)

    • Nezávislé silniční kontroly v rámci dohledu nad bezpečností a plynulostí SD

  • Centrum služeb pro silniční dopravu

    • Centrum služeb pro silniční dopravu je státní příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo dopravy ČR (dále jen MD ČR), která je napojena na jeho rozpočet závazně stanovenou výší příspěvků z tohoto rozpočtu, v jehož rámci sestavuje svůj finanční plán.
    • Zajišťujeme kontrolu dodržování doby řízení, přestávek a provádíme kontrolní vážení vozidel.

Která vozidla se kontrolují?

Kontrolnímu vážení a měření podléhají silniční vozidla spadajících do kategorie: M2, M3, N1, N2, N3, T, C, O, R, S nebo SS nebo jízdních souprav tvořených těmito vozidly. Osobní automobily (vozidla kategorie M1) se podle tohoto zákona neváží.

Zákon č.13/1997 Sb. o pozemních komunikacích – Kontrolní vážení vozidel (§ 38a odst. 1)

Co zahrnuje nízkorychlostní kontrolní vážení?

Kontrolní vážení může zahrnovat kontrolu hmotnosti vozidla nebo jízdní soupravy, kontrolu poměru hmotností vozidel v jízdní soupravě, kontrolu rozložení hmotnosti na nápravy, skupiny náprav, kola nebo skupiny kol, kontrolu rozměrů vozidla nebo jízdní soupravy včetně nákladu nebo kontrolu dodržení podmínek spojitelnosti vozidel v jízdní soupravu.

Povinnosti řidiče při kontrole.

Řidič vozidla je povinen na výzvu policisty nebo celníka podrobit vozidlo nebo jízdní soupravu nízkorychlostnímu kontrolnímu vážení. Zajížďka k technickému zařízení na nízkorychlostní kontrolní vážení, včetně cesty zpět, nesmí být delší než 16 kilometrů. Dále je řidič vozidla povinen řídit se pokyny osoby obsluhující zařízení na nízkorychlostní kontrolní vážení.

Zákon č.13/1997 Sb. o pozemních komunikacích – Kontrolní vážení vozidel (§ 38b)

Postih v případě překročení limitních hmotností a rozměrů

Jde-li o přestupek podle § 42b odst. 1 písm. u), jako provozovatel vozidla nebo jízdní soupravy provozuje vozidlo nebo jízdní soupravu, u nichž bylo kontrolním vážením zjištěno překročení největší povolené hmotnosti vozidla nebo jízdní soupravy, činí výměra pokuty 9 000 Kč za každou započatou tunu. Není-li nejvyšší povolená hmotnost vozidla nebo jízdní soupravy překročena o více než 500 kg, činí výměra pokuty 5 000 Kč. Výše pokuty se určí podle největšího překročení. Pokud je provozovatel vozidla nebo jízdní soupravy, u nichž je při kontrolním vážení zjištěno nedodržení hodnot nebo podmínek stanovených zákonem o silničním provozu, současně jeho řidičem, odpovídá pouze za přestupek provozovatele vozidla nebo jízdní soupravy.

Zákon č.13/1997 Sb. o pozemních komunikacích § 42b odst. 1 písm. u

Jaká sankce čeká řidiče?

Řidič vozidla se dopustí přestupku tím, že řídí vozidlo nebo jízdní soupravu, u nichž bylo kontrolním vážením zjištěno nedodržení hodnot nebo podmínek stanovených zákonem o silničním provozu. Za přestupek lze uložit pokutu příkazem na místě do 15 000 Kč, případně v příkazním řízení do 30 000 Kč.

Zákon č.13/1997 Sb. o pozemních komunikacích § 42a odst. 4 písm. c)

Kdy odpovědnost řidiče zaniká?

S výjimkou překročení největších povolených rozměrů vozidel a jízdních souprav není řidič vozidla odpovědný za přestupek:

 

          • pokud prokáže, že odesílatel nebo provozovatel vozidla mu vydal k přepravované zásilce doklad, v němž uvedl nižší hmotnost zásilky, než je její skutečná hmotnost, a při převzetí zásilky nemohl provést kontrolu hmotnosti zásilky.
          • pokud bylo při kontrolním vážení zjištěno pouze nedodržení hodnot pro rozložení hmotnosti na nápravy, skupiny náprav, kola nebo skupiny kol a řidič prokázal, že byl přepravován pouze sypký materiál, jehož pohybu během přepravy nemohl bez nepřiměřených opatření zabránit.
          •  řidiče jako fyzickou osobu nelze postihnut za porušení podmínek stanovených ve zvláštním užívání pozemní komunikace. Za tento přestupek lze postihnout pouze provozovatele vozidla.
Další jízda přetíženého vozidla

Zjistí-li se nízkorychlostním kontrolním vážením nedodržení hodnot nebo podmínek stanovených zákonem o silničním provozu, přikáže policista nebo celník řidiči jízdu na nejbližší vhodné místo k odstavení vozidla nebo jízdní soupravy a zakáže pokračování v jízdě do doby, než

a) zjištěné nedodržení hodnot nebo podmínek stanovených zákonem o silničním provozu bude odstraněno, nebo

b) užití vozidla nebo jízdní soupravy bude umožněno rozhodnutím o povolení zvláštního užívání nebo opatřením obecné povahy ze strany příslušného úřadu podle § 24b.

Policista nebo celník přikáže řidiči jízdu na nejbližší vhodné místo k odstavení vozidla nebo jízdní soupravy a zakáže pokračování v jízdě rovněž v případě, že řidič odmítl podrobit vozidlo nebo jízdní soupravu nízkorychlostnímu kontrolnímu vážení. Zákaz pokračování jízdy platí do doby provedení nízkorychlostního kontrolního vážení vozidla nebo jízdní soupravy, nejdéle však 48 hodin.

Zabránění v jízdě se provede na náklady provozovatele vozidla nebo, jde-li o jízdní soupravu, na náklady provozovatele jízdní soupravy.

Zákon č.13/1997 Sb. o pozemních komunikacích – Kontrolní vážení vozidel (§ 38c)

Největší povolené hmotnosti a rozměry u nejčastějších vozidel a jízdních souprav

 

 

 

  • u dvojnápravy motorových vozidel součet zatížení obou náprav dvojnápravy při jejich dílčím rozvoru
    • od 1,3 m a méně než 1,8 m ………………………………………………………………………………………………………………………….. 18 t
    • od 1,3 m a méně než 1,8 m, je-li hnací náprava vybavena dvojitou montáží pneumatik a vzduchovým pérováním nebo pérováním uznaným za rovnocenné nebo pokud je každá hnací náprava opatřena dvojitou montáží pneumatik a maximální zatížení na nápravu nepřekročí 9,5 t ……………………………………………………………………………………. 19 t

** u trojnápravy přípojných vozidel součet zatížení všech náprav trojnápravy při jejich dílčím rozvoru

    • nad 1,3 m do 1,4 m včetně ……………………………………………………………………………………………………………………………. 24 t
    • nad 1,4 m do 1,8 m včetně ……………………………………………………………………………………………………………………………. 27 t

KAPITOLA

V.    

KONTROLNÍ POSTUPY A SANKCE

Článek 16

1.  Není-li vozidlo vybaveno záznamovým zařízením v souladu s nařízením (EHS) č. 3821/85, vztahují se odstavce 2 a 3 tohoto článku na

a)  vnitrostátní linkovou přepravu cestujících a
b)  mezinárodní linkovou přepravu cestujících, jejíž konečné zastávky se nacházejí ve vzdálenosti do 50 km vzdušnou čarou od hranic mezi dvěma členskými státy a jejíž délka tratě nepřesahuje 100 km.

2.  Dopravce vypracuje jízdní řád linky a pracovní plán, ve kterém je u každého řidiče uvedeno jméno, místo obvyklého odstavení vozidla a předem stanovený časový rozvrh různých dob řízení, jiné práce, přestávek v řízení a pracovní pohotovosti.

Každý řidič linkové dopravy ve smyslu odstavce 1 musí mít u sebe výtah z pracovního plánu a opis jízdního řádu.

3.  Pracovní plán musí

a) obsahovat veškeré údaje stanovené v odstavci 2 pro minimální časový úsek zahrnující předchozích 28 dnů; tyto údaje se musí aktualizovat v pravidelných odstupech, jejichž délka nepřesáhne jeden měsíc;
b) být podepsán ředitelem dopravce nebo osobou jím k tomu pověřenou;
c) být dopravcem uchováván po dobu jednoho roku od konce období, na které se vztahuje. Výtah z pracovního plánu vydá dopravce dotyčnému řidiči na jeho žádost;
d) být předložen nebo vydán na žádost pověřeného kontrolora.
Článek 17

1.  Členské státy oznámí Komisi potřebné údaje na jednotném formuláři stanoveném v rozhodnutí 93/173/EHS ( 6 ), aby mohla vypracovat každé dva roky zprávu o uplatňování tohoto nařízení a nařízení (EHS) č. 3821/85 a vývoji v dotyčných oblastech.

2.  Tyto informace musí být Komisi sděleny nejpozději 30. září po uplynutí dvouletého období, ke kterému se má zpráva vztahovat.

3.  Zpráva uvede, jak jsou využívány výjimky stanovené v článku 13.

4.  Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu do 13 měsíců po uplynutí dotyčného dvouletého období.

Článek 18

Členské státy přijmou opatření nezbytná pro provedení tohoto nařízení.

Článek 19

▼M3

1.  Členské státy stanoví sankce za porušení tohoto nařízení a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014 a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné a přiměřené závažnosti porušení uvedených v příloze III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/22/ES ( 7 ), jakož i odrazující a nediskriminační. Při porušení tohoto nařízení nebo nařízení (EU) č. 165/2014 smí být uložena pouze jedna sankce nebo zahájeno jedno řízení. Členské státy oznámí tato opatření a sankce Komisi spolu s postupem a kritérii pro posuzování jejich přiměřenosti stanovenými na vnitrostátní úrovni. Členské státy neprodleně oznámí jakékoli jejich následné změny. Komise o těchto pravidlech a opatřeních a jejich změnách uvědomí členské státy. Komise zajistí, aby tyto informace byly zveřejněny ve všech úředních jazycích Unie na vyhrazených veřejných internetových stránkách, jež uvádějí podrobné informace o těchto sankcích použitelných v členských státech.

▼B

2.  Členský stát oprávní příslušné orgány k ukládání sankcí dopravci nebo řidiči za porušení tohoto nařízení, které bylo zjištěno na jeho území a za něž dosud nebyla uložena sankce, i když k tomuto porušení došlo na území jiného členského státu nebo třetí země.

Odchylně, bylo-li zjištěno porušení,

— ke kterému nedošlo na území dotyčného členského státu a
— kterého se dopustil dopravce, jenž je usazen v jiném členském státě nebo třetí zemi, či řidič, jehož pracoviště se nachází v jiném členském státě nebo třetí zemi:

může členský stát do 1. ledna 2009 místo uložení sankcí oznámit okolnosti porušení příslušnému úřadu v členském státě nebo třetí zemi, ve které je dopravce usazen nebo řidič má pracoviště.

3.  Zahájí-li členský stát řízení nebo uloží-li sankci za určité porušení, musí o tom řidiči vystavit řádné písemné potvrzení.

4.  Členské státy zajistí, aby existoval systém přiměřených sankcí, který může zahrnovat finanční sankce, pro případ porušení tohoto nařízení nebo nařízení (EHS) č. 3821/85 dopravci, zasílateli, speditéry, organizátory turistických zájezdů, hlavními dodavateli, subdodavateli a agenturami zprostředkovávajícími zaměstnání řidičům.

Článek 20

1.  Řidič musí uchovávat potvrzení vystavená členským státem týkající se uložených sankcí nebo zahájení řízení po dobu, kdy totéž porušení tohoto nařízení může vést k dalšímu řízení nebo uložení sankcí podle tohoto nařízení.

2.  Na žádost předloží řidič potvrzení uvedené v odstavci 1.

3.  Řidič, který je zaměstnán více dopravci nebo jehož služeb využívá více dopravců, poskytne každému dopravci dostatečné informace, aby tento dopravce mohl dodržet kapitolu II.

Článek 21

Domnívá-li se členský stát, že došlo k porušení tohoto nařízení, které může zjevně ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, pověří členský stát příslušný orgán, aby přistoupil k odstavení dotyčného vozidla, dokud není příčina porušení odstraněna. Členské státy mohou řidiči uložit, aby si vybral denní dobu odpočinku. Členské státy případně rovněž odeberou, pozastaví nebo omezí oprávnění dopravce k podnikání, je-li tento dopravce usazen v tomto členském státě, nebo odeberou, pozastaví či omezí řidičovo řidičské oprávnění. Komise vypracuje postupem podle čl. 24 odst. 2 pokyny k prosazování harmonizovaného uplatňování tohoto článku.

Článek 22

▼M3

1.  Členské státy spolu úzce spolupracují a poskytují si vzájemnou pomoc bez zbytečného prodlení s cílem usnadnit důsledné uplatňování tohoto nařízení a jeho účinné prosazování, v souladu s požadavky stanovenými v článku 8 směrnice 2006/22/ES.

▼B

2.  Příslušné orgány členských států si pravidelně vyměňují všechny dostupné informace o

a) 

porušování pravidel stanovených v kapitole II nerezidenty a sankcích jim za ně uložených;

b) 

sankcích uložené členskými státy jejich rezidentům za taková porušení spáchaná v ostatních členských státech;

▼M3

c) 

jiných specifických záležitostech, včetně hodnocení rizika podniku, které mohou mít důsledky pro dodržování tohoto nařízení.

▼B

3.  Členské státy zasílají pravidelně významné informace o výkladu a uplatňování tohoto nařízení Komisi, která je zpřístupní v elektronické podobě ostatním členským státům.

▼M3

3a.  Pro účely výměny informací na základě tohoto nařízení využijí členské státy orgány pro styk v rámci Společenství určené v souladu s článkem 7 směrnice 2006/22/ES.

3b.  Vzájemná správní spolupráce a pomoc se poskytují bezplatně.

▼B

4.  Komise podporuje dialog mezi členskými státy o výkladu a uplatňování tohoto nařízení v jednotlivých členských státech prostřednictvím výboru uvedeného v čl. 24 odst. 1.

Článek 23

Společenství zahájí jednání s třetími zeměmi, ukáží-li se jako nezbytná k provedení tohoto nařízení.

Článek 23a

▼M3

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 8a je svěřena Komisi na dobu pěti let od 20. srpna 2020.

Komise vypracuje zprávu o výkonu přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament ani Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 8a kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů ( 8 ).

5.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 8a vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 24

1.  Komisi je nápomocen výbor zřízený čl. 18 odst. 1 nařízení (EHS) č. 3821/85.

▼M3

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ( 9 ).

2a.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

▼B

3.  Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 25

1.  Na žádost členského státu nebo z vlastního podnětu Komise

a) prozkoumá případy, kdy došlo k rozdílům při uplatňování a prosazování některého ustanovení tohoto nařízení, zejména co se týče doby řízení, přestávek v řízení a doby odpočinku;
b) vyjasní ustanovení tohoto nařízení za účelem prosazování společného přístupu.

▼M3

2.  V případech uvedených v odst. 1 písm. b) přijme Komise prováděcí akty, které stanoví společné přístupy.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 24 odst. 2a.

KAPITOLA

VI.    

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 26

Nařízení (EHS) č. 3821/85 se mění takto:

1. 

Článek 2 se nahrazuje tímto:

„Článek 2

Pro účely tohoto nařízení platí definice stanovené v článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy a o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 ( *1 ).

2. 

V článku 3 se odstavce 1, 2 a 3 nahrazují tímto:

„1.  Záznamové zařízení musí být zabudováno a užíváno ve vozidlech, která jsou registrována v členském státě a používána pro silniční přepravu cestujících nebo zboží, s výjimkou vozidel uvedených v článku 3 nařízení (ES) č. 561/2006. Vozidla uvedená v čl. 16 odst. 1 nařízení (ES) č. 561/2006, a vozidla vyňatá z oblasti působnosti nařízení (EHS) č. 3820/85, která již nejsou vyňata podle nařízení (ES) č. 561/2006, musí tomuto požadavku vyhovět do 31. prosince 2007.

2.  Členské státy mohou z oblasti působnosti tohoto nařízení vyjmout vozidla uvedená v čl. 13 odst. 1 a 3 nařízení (ES) č. 561/2006.

3.  Členské státy mohou po zmocnění Komisí vyjmout z oblasti působnosti tohoto nařízení vozidla užívaná pro přepravu uvedenou v článku 14 nařízení (ES) č. 561/2006.“

3. 

V článku 14 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.  Dopravce uchovává záznamové listy a výtisky, vyhotovují-li se podle čl. 15 odst. 1, v chronologickém pořadí a čitelné podobě nejméně jeden rok po jejich použití a na žádost dotyčného řidiče mu vydá jejich kopie. Dopravce vydá dále dotyčným řidičům na žádost kopie stažených údajů z karty řidiče a jejich výtisky. Záznamové listy, výtisky a stažené údaje musí být předloženy nebo vydány na žádost pověřeného kontrolora.“

4. 

Článek 15 se mění takto:

— 
v odstavci 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Je-li karta řidiče poškozená, nefunguje-li správně nebo nemá-li ji řidič, musí řidič

a) 

na začátku jízdy vytisknout údaje o vozidle, které řídí, a na výtisk zaznamenat

i) 

údaje, které umožní identifikaci řidiče (jméno, číslo karty řidiče nebo řidičského oprávnění), včetně svého podpisu,

ii) 

časové úseky uvedené v odst. 3 druhé odrážce písm. b), c) a d);

b) 

na konci jízdy vytisknout informace týkající se časových úseků zaznamenaných záznamovým zařízením, zaznamenat dobu jiné práce, dobu pracovní pohotovosti a odpočinku od vyhotovení výtisku při zahájení jízdy, nejsou-li zaznamenány tachografem, a uvést na tomto dokumentu údaje k identifikaci řidiče (jméno, číslo karty řidiče nebo řidičského oprávnění), včetně svého podpisu.“,

— 
v odstavci 2 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Jestliže v důsledku svého vzdálení se od vozidla nemůže řidič používat zařízení zabudované do vozidla, musí být časové úseky uvedené v odst. 3 druhé odrážce písm. b), c) a d)

a) 

zaznamenány na záznamovém listu ručně, automatickým záznamem nebo jinými prostředky čitelně a bez znečištění listu, je-li vozidlo vybaveno záznamovým zařízením v souladu s přílohou I, nebo

b) 

zadány na kartu řidiče zařízením k ručnímu zadání údajů, je-li vozidlo vybaveno záznamovým zařízením v souladu s přílohou IB.

Je-li ve vozidle vybaveném záznamovým zařízením v souladu s přílohou IB přítomen více než jeden řidič, každý z řidičů zajistí, aby byla jeho karta vložena do správného otvoru v tachografu.“,

— 
v odstavci 3 se písmena b) a c) nahrazují tímto:
„b) 

‚jinou prací‘ se rozumí jakákoli činnost, vyjma řízení ve smyslu čl. 3 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/15/ES ze dne 11. března 2002 o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě ( *2 ), a také jakákoli práce pro stejného nebo jiného zaměstnavatele v odvětví dopravy či jinde, a musí být zaznamenána pod značkou image;

c) 

‚pracovní pohotovost‘ ve smyslu čl. 3 písm. b) směrnice 2002/15/ES musí být zaznamenána pod značkou image;

— 
odstavec 4 se zrušuje,
— 
odstavec 7 se nahrazuje tímto:

„7.  

a) 

Řídí-li řidič vozidlo vybavené záznamovým zařízením v souladu s přílohou I, musí být schopen kdykoli na žádost kontrolora předložit

i) 

záznamové listy z běžného týdne a listy použité řidičem v předcházejících 15 dnech,

ii) 

kartu řidiče, má-li ji, a

iii) 

ručně provedený záznam nebo výtisk pořízený v běžném týdnu a v předchozích 15 dnech, jak je vyžadováno podle tohoto nařízení a nařízení (ES) č. 561/2006.

Po 1. lednu 2008 však zahrnují časové úseky uvedené v bodech i) a iii) běžný den a předchozích 28 dnů.

b) 

Řídí-li řidič vozidlo vybavené záznamovým zařízením v souladu s přílohou IB, musí být schopen kdykoli na žádost kontrolora předložit

i) 

kartu řidiče, jejímž je držitelem,

ii) 

ručně provedený záznam nebo výtisk pořízený v běžném týdnu a v předchozích 15 dnech, jak je vyžadováno podle tohoto nařízení a nařízení (ES) č. 561/2006, a

iii) 

záznamové listy, které odpovídají některému z období uvedených v předchozím bodě, během nichž řídil vozidlo vybavené záznamovým zařízením v souladu s přílohou I.

Po 1. lednu 2008 však zahrnují časové úseky uvedené v bodě ii) běžný den a předchozích 28 dnů.

c) 

Pověřený kontrolor může zkontrolovat dodržování nařízení (ES) č. 561/2006 analýzou záznamových listů, zobrazených nebo vytištěných údajů, které byly zaznamenány záznamovým zařízením nebo kartou řidiče, nebo není-li to možné, analýzou jakéhokoli podkladu, který dokládá nedodržení některého ustanovení, například čl. 16 odst. 2 a 3.“

Článek 27

Nařízení (ES) č. 2135/98 se mění takto:

1. V čl. 2 odst. 1 se písmeno a) nahrazuje tímto:

„1. 

a) Od dvacátého dne po vyhlášení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy a o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 ( *3 ) musí být vozidla poprvé uvedená do provozu vybavena záznamovým zařízením, které je v souladu s požadavky přílohy IB nařízení (EHS) č. 3821/85.

2. 

V článku 2 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění vydávání karet řidiče nejpozději dvacátý den po vyhlášení nařízení (ES) č. 561/2006.“

Článek 28

Nařízení (EHS) č. 3820/85 se zrušuje a nahrazuje se tímto nařízením.

Avšak čl. 5 odst. 1, 2 a 4 nařízení (EHS) č. 3820/85 se použijí do dnů stanovených v čl. 15 odst. 1 směrnice 2003/59/ES.

Článek 29

Toto nařízení vstupuje v platnost dne 11. dubna 2007 s výjimkou čl. 10 odst. 5, čl. 26 odst. 3 a 4 a článku 27, které vstupují v platnost dne 1. května 2006.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.