§ 1 Předmět úpravy

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje

a) práva a povinnosti účastníků provozu na pozemních komunikacích (zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích),

b) pravidla provozu na pozemních komunikacích,

c) úpravu a řízení provozu na pozemních komunikacích,

d) řidičská oprávnění a řidičské průkazy,

e) působnost a pravomoc orgánů státní správy a Policie České republiky (dále jen „policie“) ve věcech provozu na pozemních komunikacích.

§ 2 Pozemní komunikace a jejich rozdělení

Pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.

Pozemní komunikace se dělí na tyto kategorie:

a) dálnice,

b) silnice,

c) místní komunikace,

d) účelová komunikace.

„… pravidla provozu na pozemních komunikacích platí na všech účelových komunikacích, tedy i na účelových komunikacích veřejně nepřístupných (jakým způsobem je účelová komunikace vedena v katastru nemovitostí není podstatné), to znamená, že všechny události, ke kterým dojde na účelové komunikaci v uzavřeném objektu nebo prostoru v souvislosti s provozem vozidla v pohybu, by měly být šetřeny jako dopravní nehody. …

…. Každý účastník provozu na pozemních komunikacích je povinen řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými zákonem, dále je povinen řídit se také světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace. Tato povinnost vychází z obecné právní úpravy, a proto na ni nemusí být účastník provozu na pozemních komunikacích zvlášť jiným způsobem upozorňován.“

Stanovisko ŘSDP PPČR ze dne 13. února 2014, č.j. PPR-33741-1/ČJ-2014-990440

---

„Pravidla silničního provozu platí na všech kategoriích pozemních komunikací bez rozdílu a tato pravidla je každý účastník silničního provozu povinen dodržovat pod hrozbou sankčního postihu, k němuž jsou oprávněny příslušné správní orgány, popř. další orgány veřejné moci.

Parkovací domy lze považovat za neveřejnou účelovou komunikaci dle § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, a na provoz na této pozemní komunikaci se vztahují pravidla upravená zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.“

Stanovisko MD ze dne 17.02.2020, sp. zn. 523/2019-160-OST/6

Obecné rozdělení dopravních nehod:

1) havárie – dopravní nehoda, na které má účast pouze jedno vozidlo, nejedná se o srážku s jiným účastníkem silničního provozu ani s pevnou překážkou. (např. řidič s vozidlem při průjezdu zatáčkou dostane smyk a s vozidlem skončí mimo pozemní komunikaci, kde se převrátí na střechu)

2) srážka – účast vozidla s jiným účastníkem nebo účast s více účastníky silničního provozu. Může jít o srážky (čelní, boční, zadní), náraz dopravního prostředku na pevnou překážku, střet dopravního prostředku s chodcem atd.

3) jiná nehoda – nejedná se o srážku ani havárii, poškozený není většinou řidič, ale jiný účastník silničního provozu. Jedná se např. zranění osob ve vozidle MHD s následkem prudkého brzdění.

4) škodní událost – nejedná se o dopravní nehodu! Jde o vznik hmotné škody na majetku, ke které došlo nezaviněným jednáním účastníka silničního provozu, např. poškození čelních, bočních a zadních skel vozidla, předních světlometů a zadních svítilen atd., v důsledku např. odlétnutého předmětu od pneumatik vozidel. Zde není rozhodující, zda poškození vozidla došlo v přímé souvislosti s vozidlem v pohybu.

Dopravní nehoda (§ 47 zákona o silničním provozu)

– událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu.

Řidič, který měl účast na dopravní nehodě, je povinen (odst. 2)

a) neprodleně zastavit vozidlo,

b) zdržet se požití alkoholického nápoje a užití jiné návykové látky po nehodě po dobu, do kdy by to bylo na újmu zjištění, zda před jízdou nebo během jízdy požil alkoholický nápoj nebo užil jinou návykovou látku, vždy však do doby příjezdu policisty v případě, že jsou účastníci nehody povinni ohlásit nehodu policistovi podle odstavců 4 a 5,

c) učinit opatření k zabránění vzniku škody osobám nebo věcem, pokud tato hrozí v důsledku dopravní nehody, a

d) spolupracovat při zjišťování skutkového stavu.

Řidič je účastník provozu na pozemních komunikacích, který řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj; řidičem je i jezdec na zvířeti [§ 2 písm. d) zákona o silničním provozu]

---

Účastníci dopravní nehody jsou povinni (odst. 3)

a) učinit vhodná opatření, aby nebyla ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích v místě dopravní nehody; vyžadují-li to okolnosti, jsou oprávněni zastavovat jiná vozidla,

b) oznámit, v případech stanovených tímto zákonem, nehodu policii; došlo-li k zranění, poskytnout podle svých schopností první pomoc a k zraněné osobě přivolat poskytovatele zdravotnické záchranné služby,

c) označit místo dopravní nehody,

d) umožnit obnovení provozu na pozemních komunikacích, zejména provozu vozidel hromadné dopravy osob,

e) neprodleně ohlásit policii poškození pozemní komunikace, obecně prospěšného zařízení nebo životního prostředí, pokud k němu při dopravní nehodě došlo,

f) prokázat si na požádání navzájem svou totožnost a sdělit údaje o vozidle, které mělo účast na dopravní nehodě,

g) v případech, kdy nevznikne povinnost oznámit nehodu policii, sepsat společný záznam o dopravní nehodě, který podepíší a neprodleně předají pojistiteli; tento záznam musí obsahovat identifikaci místa a času dopravní nehody, jejích účastníků a vozidel, její příčiny, průběhu a následků; záznam lze pořídit a jednotlivě autentizovat též elektronicky, podepíší-li jej účastníci elektronickým podpisem (od 1. 2. 2022).

Účastník dopravní nehody je každý, kdo se v čase a místě dopravní nehody přímým způsobem účastnil dopravní nehody [viz § 2 písm. a) vyhl. č. 32/2001 Sb., o evidenci dopravních nehod – pro účely vedení záznamů v evidenci dopravních nehod]

---

Odst. 4)

Dojde-li při dopravní nehodě k usmrcení nebo zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí částku 100 000 Kč, jsou účastníci dopravní nehody povinni

a) neprodleně ohlásit dopravní nehodu policistovi,

b) zdržet se jednání, které by bylo na újmu řádného vyšetření dopravní nehody, zejména přemístění vozidel; musí-li se však situace vzniklá dopravní nehodou změnit, zejména je-li to nutné k vyproštění nebo ošetření zraněné osoby nebo k obnovení provozu na pozemních komunikacích, především provozu vozidel hromadné dopravy osob, vyznačit situaci a stopy,

c) setrvat na místě dopravní nehody až do příchodu policisty nebo se na toto místo neprodleně vrátit po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo ohlášení dopravní nehody.

---

Odst. 5)

Povinnost podle odstavce 4 platí i v případě, kdy při dopravní nehodě

a) dojde ke hmotné škodě na majetku třetí osoby, s výjimkou škody na vozidle, jehož řidič má účast na dopravní nehodě nebo škody na věci přepravované v tomto vozidle,

b) dojde k poškození nebo zničení součásti nebo příslušenství pozemní komunikace podle zákona o pozemních komunikacích, nebo

c) účastníci dopravní nehody nemohou sami bez vynaložení nepřiměřeného úsilí zabezpečit obnovení plynulosti provozu na pozemních komunikacích.

§ 125c odst. 1 písm. i)

při dopravní nehodě

• 1. v rozporu s § 47 odst. 2 písm. a) neprodleně nezastaví vozidlo řidič, který měl účast na DN

2. v rozporu s § 47 odst. 3 písm. b) neohlásí dopravní nehodu policistovi

účastníci DN, postačí, že nahlásí jeden

usmrcení nebo zranění osoby, hmotná škoda převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí částku 100 000 Kč

 hmotná škoda na majetku třetí osoby, s výjimkou škody na vozidle, jehož řidič má účast na dopravní nehodě nebo škody na věci přepravované v tomto vozidle,

poškození nebo zničení součásti nebo příslušenství pozemní komunikace

nemohou sami bez vynaložení nepřiměřeného úsilí zabezpečit obnovení plynulosti provozu na PK

3. v rozporu s § 47 odst. 3 písm. f) neprokáže totožnost ostatním účastníkům nehody včetně sdělení údajů o vozidle, které mělo účast na dopravní nehodě

účastníci DN

4. v rozporu s § 47 odst. 4 písm. c) nedovoleně opustí místo dopravní nehody nebo se neprodleně nevrátí na místo dopravní nehody po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo po ohlášení dopravní nehody

účastníci DN

usmrcení nebo zranění osoby, hmotná škoda převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí částku 100 000 Kč

o včetně případů uvedených v odst. 5

---

§ 125c odst. 1 písm. k)

Ostatní, nevyjmenované porušení povinností při DN (např. nesepsání záznamu o DN)

NSS, č. j. 3 As 297/2017 – 37 (www.nssoud.cz):

Zákon o silničním provozu neupřesňuje pojem „neprodleně zastavit vozidlo“, nicméně již jen na základě gramatického výkladu je zřejmé, že je tak nutné učinit bezprostředně poté, co k dopravní nehodě došlo. Nejpozději v okamžiku, kdy povědomí o dopravní nehodě stěžovatel získal (upozornění poškozeným), měl tedy vozidlo zastavit a v jízdě nepokračovat.

Povinnost neprodleného zastavení vozidla není samoúčelná. Jde o součást postupu směřujícího k vyřešení dopravní nehody. Jednotlivé úkony účastníků dopravní nehody jsou činěny v časové a logické posloupnosti tak, aby na místě nehody došlo k získání veškerých podkladů pro její vyšetření. Neprodlené zastavení vozidla je prvotní a nedílnou součástí procesu řešení dopravní nehody a logicky předchází sepsání společného záznamu o dopravní nehodě. Povinnost řidiče po nehodě neprodleně zastavit vozidlo nemůže být co do času či místa, kde má být povinnost splněna, obejita dohodou účastníků dopravní nehody.

NSS, č. j. 3 As 7/2017-28 (www.nssoud.cz)

Obecně platí, že ohlašovací povinnost v případě dopravní nehody ve smyslu ustanovení § 47 odst. 3 písm. b) ve spojení s ustanovením § 47 odst. 4 písm. a) a odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu spočívá v aktivním oznámení dopravní nehody policii. Přestupek podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu je tedy spáchán opomenutím, kdy řidič nejednal tak, jak jednat měl. Dospěl-li správní orgán I. stupně k závěru, že stěžovatel byl povinen dostát této ohlašovací povinnosti, pouze ponecháním auta na místě stěžovatel ohlašovací povinnost vůči policii nesplnil.

NSS, č. j. 5 As 389/2018-23 (www.nssoud.cz)

Pokud by stěžovatel škodu ve smyslu § 47 odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu nezpůsobil, nenahlášením dopravní nehody ani opuštěním místa nehody by se nedopustil daných přestupků. Stejný závěr však nelze učinit pro případ, že by si stěžovatel pouze nebyl vědom způsobené škody. Zde je nutné připomenout, že ke vzniku odpovědnosti za přestupek je třeba, aby jednání naplňující znaky skutkové podstaty přestupku bylo zaviněné, přičemž postačuje, nestanoví-li zákon jinak, zavinění ve formě nedbalosti, a to i nedbalosti nevědomé. I kdyby tedy stěžovatel o škodě na plotu Ing. V. nevěděl, ačkoli to vzhledem k okolnostem vědět měl a mohl, bude odpovědný za dané přestupky.

KS v OV, pob. v OL, č. j. 72 A 1/2016 – 33 (www.nssoud.cz):

„Smyslem povinnosti nahlásit nehodu Policii ČR a vyčkat na místě jejího příjezdu je mimo jiné neprodlené a objektivní vyšetření dopravní nehody, jakož i přijetí případných potřebných opatření s touto dopravní nehodou vyvolaných a spojených tak, aby nehoda mohla být vypořádána příslušnými pojišťovnami jakožto pojistná událost (resp. zajistit dostatečný podklad pro případné vypořádání náhrady škody, která vznikne v důsledku dopravní nehody).“

„Povinnosti podle jeho § 47 odst. 4 se vztahují i na případy, kdy dojde při dopravní nehodě ke hmotné škodě na majetku třetí osoby, jak stanoví § 47 odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu. Obě citovaná ustanovení je nutno vykládat v jejich kontextu a podle jejich smyslu a účelu. Ustanovení § 47 odst. 5 zákona o silničním provozu je podle obsahu pokračováním a rozšířením § 47 odst. 4 téhož zákona. Tak se stává jeho součástí.“

Stanovisko VOP ze dne 11. 7. 2016, č. j. 6447/2015/VOP, (https://eso.ochrance.cz/):

Přestupku dle § 125c odst. 1 písm. i) bod 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích se může dopustit jen účastník dopravní nehody, při níž došlo k usmrcení nebo zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí částku 100 000 Kč (§ 47 odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích), což je nedílný znak skutkové podstaty tohoto přestupku.

NSS, č. j. 5 As 4/2013-26 (www.nssoud.cz)

Povinnost, stanovenou v § 47 odst. 3 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, sepsat v případě méně závažné dopravní nehody společný záznam o nehodě musí účastníci nehody, pokud neoznámí nehodu policii, splnit neprodleně.

Společný záznam o dopravní nehodě dle § 47 odst. 3 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, nemá povahu dohody mezi účastníky nehody; účastníci nehody nemají povinnost shodnout se na zavinění dopravní nehody ani na popisu jejího průběhu, příčin apod.; každý z účastníků nehody je oprávněn popsat v záznamu o nehodě svoji verzi dané události.

§ 68 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky (dále jen ZOP)

a) obviněný – účastníkem řízení vždy

b) poškozený – účastníkem řízení až od okamžiku uplatnění náhrady škody

§ 70 ZOP

Správní orgán „poškozeného“ bezodkladně vyrozumí

• o možnosti uplatnit nárok na náhradu škody

• o nařízeném ústním jednání

a poučí, že nárok na náhradu škody může uplatnit nejpozději při prvním ústním jednání nebo v jiné lhůtě, kterou jí s.o. určí.

Odvolání

a) obviněný – odvolání v plném rozsahu, proti všem výrokům

b) poškozený – odvolání proti výroku o nároku na náhradu škody a výroku o nákladech spojených s uplatněním nároku na náhradu škody

NSS, č. j. 10 As 262/2018-29, www.nssoud.cz

Ačkoli řízení o přestupcích obou účastníků dopravní nehody probíhá společně (z logických důvodů předvídaných zákonem), stále se přísně vzato jedná o dvě řízení týkající se dvou samostatných přestupků: jedno řízení se týkalo porušení povinností při předjíždění, druhé pak porušení povinností při odbočování. Pochopitelně fakticky tu existuje souvislost mezi posuzovaným jednáním obou řidičů, daná již „společným“ střetem jejich vozidel; právně tu však taková souvislost není.

NS ČSR, sp. zn. 3 Tz 20/81, www.nsoud.cz

Podstatou principu omezené důvěry v dopravě je, že se řidič při provozu na pozemních komunikacích může spoléhat na to, že ostatní účastníci budou dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, pokud z konkrétních okolností nevyplývá opak.

---

NS, sp. zn. 5 Tdo 1173/2004, č. 8/2005 Sb. NS

Po účastníkovi silničního provozu nelze spravedlivě požadovat, aby bez dalšího předpokládal možné porušení pravidel tohoto provozu jinými účastníky a aby tomu přizpůsobil své počínání.

---

NS, sp. zn. 6 Tdo 143/2011, www.nsoud.cz

Princip omezené důvěry se neuplatňuje v případech, kde ze situace v provozu na pozemních komunikacích vyplývá povinnost dbát zvýšené opatrnosti.

Počátek zahájení úkonu

„Za moment zahájení odbočovacího manévru vlevo ve smyslu § 21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, či předjíždějícího manévru zleva ve smyslu § 17 odst. 2 téhož zákona je nutno považovat okamžik, kdy řidič začne dávat znamení o změně směru jízdy vlevo, po kterém by měl následovat vlastní odbočovací či předjížděcí manévr, popř. v obou případech, kdy dání znamení o změně směru jízdy se kryje s vlastním odbočovacím či předjížděcím manévrem nebo kdy vlastní odbočovací či předjížděcí manévr předchází dání znamení o změně směru jízdy nebo kdy vlastní odbočovací či předjížděcí manévr není signalizován znamením o změně směru jízdy vůbec.“

KS Ústí nad Labem, č.j. 75 Ca 3/2009-82

„Ustanovení § 17 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, popisuje povinnosti řidiče při zákonně zahájeném a prováděném manévru předjíždění. Naopak § 17 odst. 5 citovaného zákona taxativním způsobem vymezuje situace, ve kterých je předjíždění zakázáno, tj. kdy řidič nesmí předjížděcí manévr vůbec zahájit.

Ustanovení § 17 odst. 5 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, chrání i řidiče jedoucího za řidičem, který hodlá předjíždět, neboť jde o „jiného účastníka provozu na pozemních komunikacích“, který nesmí být manévrem předjíždějícího řidiče ohrožen; § 17 odst. 2 citovaného zákona ho z této ochrany nevyjímá.“

NSS, č. j. 2 As 106/2010 – 141, www.nssoud.cz

Obviněná nedodržela bezpečný boční odstup při předjíždění poškozeného, čímž porušila ustanovení § 17 odst. 5 písm. c) zák. č. 361/2000 Sb., což při spoluzavinění poškozeného v rozsahu 60 % vedlo k nárazu automobilu řízeného obviněnou do jízdního kola poškozeného a současně najetí automobilu na jeho tělo. Tím mu obviněná způsobila smrtelná poranění, kterým poškozený krátce na to podlehl. Významné spoluzavinění poškozeného se odrazilo na tom, že jednání obviněné nebylo posouzeno i jako porušení důležité povinnosti podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku. Pokud by obviněná dodržela bezpečný boční odstup 1,5 m, pak sice nelze vyloučit určitý kontakt poškozeného s automobilem obviněné, ale rozhodně by se nemohl dostat pod její automobil, a tudíž by nedošlo ke smrtelnému následku.

NS, sp. zn. 7 Tdo 835/2017-58, www.nsoud.cz.

„…nelze po řidiči vozidla požadovat, aby se při odbočování nepřetržitě či průběžně díval za sebe a nevěnoval se náležitě odbočovacímu manévru, jakož i nesledoval, co se děje ve směru jeho jízdy. Přitom je nutné zdůraznit, že vozidla jedoucí za odbočujícím vozidlem, které má řádně zapnutý směrový ukazatel ohlašující změnu směru jízdy, si mají počínat tak, aby na tuto změnu stihly za normálních okolností zareagovat včas.”

NS, sp. zn. 5 Tdo 10/2008, www.nsoud.cz

S ohledem na princip tzv. omezené důvěry platí, že bylo povinností žalobkyně patřičně se přesvědčit, zda není předjížděna jiným vozidlem, a to právě v rámci povinnosti dbát zvýšené opatrnosti, neboť to že domněle splnila všechny iniciační povinnosti před zahájením samotného manévru odbočení, neznamená, že neměla přiměřeně počítat s tím, že jiný účastník provozu na pozemních komunikacích může svou určitou povinnost porušit. Jinak řečeno, v okamžiku, kdy žalobkyně dala znamení o změně směru jízdy vlevo a zpomalila, nemohla se bez dalšího bezpečně spoléhat na to, že všichni ostatní účastníci provozu na pozemních komunikacích budou dodržovat své povinnosti a nikdo ji například nezačne předjíždět zleva .“

NSS, č.j. 2 As 67/2011 – 89, www.nssoud.cz

---

„[j]de-li o posouzení trestní odpovědnosti řidiče za nehodu, k níž došlo v souvislosti s provozem na pozemních komunikacích, je nutné zohlednit jednak to, zda se řidič svým jednáním dopustil porušení konkrétních právních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích, jakož i to, zda měl možnost a schopnost předvídat, že k nehodě dojde. V takovém případě se uplatní tzv. princip omezené důvěry v dopravě, jehož podstatou je, že se řidič při provozu na pozemních komunikacích může spoléhat na to, že ostatní účastníci budou dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, pokud z konkrétních okolností nevyplývá opak (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 3 Tz 20/81)“

„[ř]idič osobního motorového vozidla může v souladu s principem omezené důvěry v dopravě spoléhat na to, že pokud s dostatečným předstihem (řádně) dává ostatním účastníkům silničního provozu najevo svoji vůli odbočit vlevo, a ověřil si již, že neexistuje překážka, která by mu v tom bránila, může v odbočovacím manévru pokračovat.“

„Soudy musí pečlivě zkoumat, zda stěžovatel nevěnoval dění za sebou pozornost vůbec anebo spoléhal na to, že neexistuje překážka znemožňující mu bezpečné odbočení – za situace, kdy viditelní účastníci provozu reagují na jeho přípravu k odbočovacímu manévru. Pokud stěžovatel učinil před zahájením odbočování nezbytné kroky se zvýšenou opatrností, nelze mu klást za vinu, že nepředpokládal jízdu řidiče porušujícího celou řadu pravidel silničního provozu hrubým způsobem. Opak by totiž vedl k absurdnímu závěru, že každý řidič musí vždy a za všech okolností počítat s tím, že ostatní účastníci silničního provozu jeho pravidla nedodržují; takový závěr by však byl v rozporu s účelem platných pravidel silničního provozu.“

ÚS, nález sp. zn. IV. ÚS 3159/15, https://nalus.usoud.cz

„pokud tedy za odbočujícím vozidlem zahájí jiné vozidlo předjížděcí manévr, lze dovodit, že při tak složitém úkonu, jakým je odbočování vlevo, nelze po odbočujícím řidiči spravedlivě požadovat, aby stačil zareagovat, pokud by měl před odbočením neúměrně krátký časový okamžik, ve kterém by sice měl teoretickou možnost předjíždějící vozidlo zpozorovat, avšak v praxi by to mohl být zrovna ten časový úsek, v němž sleduje situaci v protisměru. Správní orgány i soudy jsou proto povinny pečlivě zkoumat a objasnit, po jak dlouhou dobu měl odbočující řidič možnost předjíždějící vozidlo spatřit, a na tomto podkladě rozhodnout, zdali se jednalo o dostatečně dlouhý čas, po který mohl řidič adekvátním způsobem zareagovat“

„Za situace, při které na vizuální „kontrolu“ levé zadní části prostoru za vozidlem měla stěžovatelka méně než 2 sekundy, se měly správní orgány zabývat tím, zda se jedná o dostatečnou dobu na ověření, že ji řidička vozidla Mazda nepředjíždí.“

NSS, č. j. 2 As 66/2016 – 32, www.nssoud.cz

Spočívá-li dopravní nehoda ve střetu dvou vozidel na křižovatce hlavní silnice s vedlejší silnicí, je za takový střet zásadně odpovědný řidič, který do křižovatky vjede z vedlejší silnice, neboť jeho povinností je dát přednost v jízdě vozidlům přijíždějícím po hlavní silnici.

Od uvedených zásad se lze výjimečně odchýlit, pokud to je odůvodněno jednak extrémní mírou porušení povinnosti řidiče jedoucího po hlavní silnici dodržet stanovený rychlostní limit a jednak tím, že rychlost jízdy řidiče jedoucího po hlavní silnici fakticky znemožní řidiči přijíždějícímu po vedlejší silnici splnění povinnosti dát přednost. Typickým rysem takové situace je to, že řidič, který jinak je povinen dát přednost v jízdě, jen v důsledku vysoké rychlosti jízdy vozidla, jemuž má dát přednost, uvidí toto vozidlo až v době, kdy již není reálné, aby mu přednost skutečně dal.

NS, sp.zn. 8 Tdo 885/2010, www.nsoud.cz

“Příčinou dopravní nehody spočívající v tom, že vozidlo jedoucí po hlavní silnici se střetne s vozidlem jedoucím po vedlejší silnici, která se s hlavní silnicí kříží, je zásadně to, že řidič vozidla jedoucího po vedlejší silnici nedá vozidlu jedoucímu po hlavní silnici přednost. Výjimečně může být příčinou dopravní nehody jednání řidiče vozidla jedoucího po hlavní silnici, a sice tehdy, pokud řidič vozidla jedoucího po hlavní silnici v extrémní míře poruší stanovený rychlostní limit a současně rychlost jízdy vozidla jedoucího po hlavní silnici řidiči vozidla přijíždějícího po vedlejší silnici fakticky znemožní splnění povinnosti dát přednost. Faktické znemožnění splnění povinnosti se musí posuzovat s ohledem na konkrétní poměry místa, v němž ke střetu došlo. Rozhodnými okolnostmi tedy bude zejména to, nakolik jde o místo pro řidiče přijíždějícího po vedlejší silnici přehledné a nakolik mu umožňuje s dostatečným předstihem vidět vozidla přijíždějící po hlavní silnici a zohlednit jejich (případně i výrazně nadlimitní) rychlost.”

NSS, č. j. 7 As 91/2012 – 62, č. 2820/2013 Sb. NSS

Pokud obviněná nereagovala na pomalu a stabilní rychlostí jedoucí poškozenou cyklistku, s jízdním koridorem křižujícím její jízdní koridor (do místa střetu obviněná v křižovatce ujela 21 m), resp. pokud se obviněná sice podle svého vyjádření rozhlédla, nicméně nezohlednila, že část prostoru před sebou (byť nikoli ve zcela přímém směru) přes levý přední sloupek vozidla a svit slunce nevidí, porušila § 4 písm. a) zákona o silničním provozu.

Současně obviněná porušila, v podstatě z identických důvodů, i § 22 odst. 3 zákona o silničním provozu, podle kterého řidič nesmí vjet do křižovatky, nedovoluje-li mu situace pokračovat v jízdě v křižovatce a za křižovatkou, takže by byl nucen zastavit vozidlo v křižovatce. Toto ustanovení mimo jiné zapovídá vjezd do křižovatky za situace, kdy jiní účastníci silničního provozu, ať již pohybující se ve shodném nebo odlišném směru, z různých důvodů neukončili svůj pohyb přes ni a je zřejmé, že řidič vjíždějící do křižovatky by nemohl pokračovat v jízdě.

NS, sp. zn. 7 Tdo 1351/2019-548, www.nsoud.cz

To, že se žalobce na vozovce zdržoval důvodně, protože tam vykonával pracovní činnost, jej nemůže zprostit povinnosti podle § 54 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Žalobce měl – jako obsluha popelářského vozu – právo se na vozovce zdržovat a provádět tam potřebné pracovní úkony včetně manipulace s popelnicemi; i přitom však byl povinen dbát náležité opatrnosti při přecházení vozovky, neboť i při výkonu své pracovní činnosti zůstával chodcem.

NSS, č. j. 1 As 31/2007-39, č. 1463/2008 Sb. NSS

Obviněná nemohla spoléhat a nepředpokládat jeho (psovu) možnou instinktivní reakci a náhlý popud (kdy sama nepochybně důvodně předpokládala psův úlek ze silného hluku motocyklu); protože takovouto spontánní reakci svého psa měla a mohla předvídat, kdy následně k otázce zavinění soud správně dovodil, že jeho uvolněním z vodítka a pozbytím jeho ovládaní jednala v nevědomé nedbalosti (§ 5 písm. b/ tr. zák.), přičemž je nepochybné, že v příčinné souvislosti s tím došlo k dané dopravní nehodě.

NS, sp. zn. 6 Tdo 513/2007, www.nsoud.cz

Střet OA (1) s autobusem (2) při přejíždění jízdních pruhů

---

Dne 10. 11. 2016 v době okolo 07:52 hodin jel jako řidič vozidla, v Plzni, po vozovce pravého jízdního pruhu kruhového objezdu, přičemž se nechoval ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval majetek jiných osob a své chování nepřizpůsobil situaci v provozu na pozemních komunikacích, neboť s vozidlem pokračoval v plynulé jízdě, až najel velmi těsně k pravému boku autobusu v době, kdy bylo zřejmé, že řidič B., který při jízdě před vozidlem žalobce po vozovce levého jízdního pruhu kruhového objezdu najíždí před jeho vozidlo do ústí ul. Otýlie Beníškové, přičemž jednání žalobce bylo jednou z příčin dopravní nehody, při níž došlo ke střetu pravého boku autobusu s levou přední částí vozidla žalobce.

---

Ve vztahu ke každému účastníku dopravní nehody je třeba posoudit, zda jednal protiprávně a zda jeho jednání je v příčinné souvislosti se vznikem dopravní nehody, přičemž odpovědnost za přestupek je nutno vždy posuzovat individuálně.

I řidič jedoucí v souladu s právními předpisy je podle § 4 písm. a) zákona o silničním provozu povinen reagovat včas na situaci v silničním provozu, byť zapříčiněnou protiprávním jednáním jiného řidiče. Nedostojí-li této povinnosti, tj. nepřizpůsobí-li jízdu vzniklé dopravní situaci, aby zabránil dopravní nehodě, dopouští se rovněž přestupku spočívajícího v porušení § 4 písm. a) citovaného zákona.

NSS, č. j. 3 As 285/2019 – 30, www.nssoud.cz

NSS, č. j. 3 As 297/2017 – 37 – stejné místo, jízdní pruhy

 

Střet 2x OA (1, 2) ve zúženém prostoru

Dne 11. 9. 2005 kolem 12.55 hod při řízení osobního automobilu v nepřehledném místě před železničním viaduktem nesledoval dostatečně provoz na komunikaci v panoramatickém zrcadle, takže neviděl, že pod viadukt najíždí (z protisměru) jiné vozidlo, a pokračoval v jízdě nikoliv zcela při pravém okraji vozovky, a tak došlo ke střetu s tímto vozidlem (levých předních rohů těchto vozidel).

Vjíždí-li řidič do nepřehledného úseku v podobě silnice s úzkým podjezdem pod železniční tratí se dvěma vcelku ostrými zatáčkami ve tvaru „S“, díky nimž řidiči protijedoucích vozidel vidí jeho vozidlo teprve v bezprostřední blízkosti před podjezdem (a stejně tak s minimálním předstihem vidí on přijíždějící protijedoucí vozidla), je povinen snížit svoji rychlost natolik, aby byl vždy schopen bezpečně zastavit tzv. „na viděnou“. Je tedy povinen jet jen tak rychle, aby byl s ohledem na zakřivení zatáček a dostupný výhled do zatáčky či do podjezdu schopen bezpečně zastavit na vzdálenost, na kterou spatří ze zatáčky či z podjezdu přijíždějící protijedoucí vozidlo.

NSS, č.j. 7 As 4/2010 – 226, www.nssoud.cz

Střet jízdního kola (1) a motocyklu (2) při přejíždění jízdních pruhů

Dne 21. 4. 2009 v 7 hodin si při řízení horského jízdního kola na ulici Dr. Martínka v Ostravě – Hrabůvce nepočínal dostatečně opatrně a při přejíždění z pravého do levého jízdního pruhu ohrozil a omezil řidiče V., který v tomtéž směru řídil motocykl, a to natolik, že došlo k jejich vzájemnému střetu.

„Stěžovatel měl přizpůsobit svou opatrnost při jízdě na vozovce dopravnímu prostředku, který zvolil (tj. cyklistické kolo), a současně si rozumně musel být vědom skutečnosti, že rychlost okolních motorových vozidel je (i při dodržení nejvyšší povolené rychlosti) prakticky dvojnásobná. Uvedené nelze považovat za „dvojí metr“ v právním posouzení krajského soudu, jak se stěžovatel domnívá, ale jde o objektivní okolnosti, kterých si stěžovatel jakožto účastník provozu musel být vědom.“

NSS, č.j. 1 As 313/2016 – 66, www.nssoud.cz

Střet 2x OA při předjíždění (1, 2) při současném předjíždění NA (3)

Dne 15. 8. 2016 v 10:10 hod. na silnici II. třídy č. 445 v km 42,211, v katastru obce Malá Morávka, mezi obcí Malá Morávka a motorestem Hvězda, jako řidička osobního motorového vozidla značky Škoda Superb, RZ X, svým jednáním zavinila dopravní nehodu, protože předjížděla před ní jedoucí nákladní motorové vozidlo v době, když ji již předjíždělo jiné osobní motorové vozidlo značky Mazda 6, RZ X které řídila paní X. Při dopravní nehodě došlo ke střetu pravého (správně však „levého“ – pozn. soudu) zadního kola vozidla Škoda a pravého předního kola vozidla Mazda. Po střetu postupně narazilo do dopravního zařízení Z 11a, tj. „Směrový sloupek bílý levý“, do sloupku dopravní značky A 1a, tj. „Zatáčka vpravo“ a do skupiny vzrostlých smrků.

---

I když řidič vozidla při předjíždění splní svoje povinnosti, musí se přesto před zahájením vybočení vlevo přesvědčit, zda jej někdo (byť protiprávně) nepředjíždí. Rozhodující přitom je, zda takový řidič mohl v konkrétním případě pohledem do zpětného zrcátka zjistit, že jej již předjíždí jiné vozidlo. Rozhodnou otázkou je tak posouzení reakční doby řidiče.

Stěžovatelka dle její skutkové verze „přehlédla“ předjíždějící vozidlo Mazda v časovém intervalu méně než 1,8 sekundy, kdy jej dle znalce objektivně mohla zpozorovat. Pokud bude tato skutková verze připuštěna jako přinejmenším možná, je zřejmé, že v takové situaci nelze dovodit porušení povinnosti neohrozit jiné účastníky provozu [§ 17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu] ze strany stěžovatelky.

NSS, č. j. 3 As 102/2018 – 29, www.nssoud.cz

Střet Moto (1) a OA (2), při předjíždění a odbočování, předjížděný OA (3)

Dne 3. 5. 2007 kolem 17.10 hodin řídila motocykl tov. zn. Suzuki GS 500E, se kterým jela v Přerově po ulici Palackého v úseku jednosměrné ulice, přičemž před přechodem pro chodce, u samoobsluhy naproti pasáži, předjížděla tvořící se kolonu vozidel, přičemž došlo ke střetu s vozidlem Škoda Fabia, jehož řidička odbočovala vlevo na parkoviště mezi školami. Došlo ke střetu pravé přední části motocyklu a levé přední části Fabie a pádu řidičky motocyklu.

Skutková podstata přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 7 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (nyní § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o silničním provozu), je po formální stránce svojí povahou skutkovou podstatou zakazující a současně odkazující na konkrétní případy zákazu předjíždění v zákoně o silničním provozu, pro jejíž naplnění není podstatné, zda byla způsobena dopravní nehoda či nikoli. Materiální stránka přestupku pak v daném případě spočívá v tom, že došlo k ohrožení zájmu společnosti na bezpečnosti a plynulosti silničního provozu.

NSS, č.j. 9 As 77/2008 – 50, č. 1938/2009 Sb. NSS

Střet OA (1) se stromem

Dne 20. 1. 2018 ve 12:45 hodin na silnici III. třídy č. 4764 v km 3,665 jako řidič vozidla Citroën RZ X, ve směru od obce Smilovice na obec Řeka, nepřizpůsobil rychlost jízdy konkrétnímu stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace a povětrnostním podmínkám, v důsledku čehož dostal na namrzlé vozovce smyk, nezvládl řízení vozidla, vjel do protisměrného jízdního pruhu a následně mimo komunikaci vlevo, kde narazil do vzrostlého listnatého stromu.

Dle § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu je to zásadně řidič vozidla, který musí svou jízdu přizpůsobit okolním objektivním okolnostem, to ovšem s výjimkou takových okolností, které nebylo možné z jeho strany rozumně předvídat. Skutečnost, že není možné předvídat, že na komunikaci třetí třídy v Moravskoslezských Beskydech se může na konci ledna vyskytnout náledí či vrstva sněhu, stěžovatel v žalobě a ostatně ani v kasační stížnosti nenamítal.

Stěžovatel jel z místa s nižší nadmořskou výškou (Smilovice) stoupáním do místa s vyšší nadmořskou výškou (Řeka), tedy lidově řečeno směrem z údolí do hor. To, že se stoupající nadmořskou výškou se pravděpodobnost výskytu náledí v horách zvyšuje, není nutné zvláště zdůrazňovat.

NSS, č. j. 1 As 48/2020 – 17, www.nssoud.cz

Střet 3x OA (1, 2, 3)

Dne 14. 4. 2020 v 16.00 hod. řídil vozidlo VW Transporter a při jízdě na silnici č. I/9 mezi obcí Pihel a Česká Lípa, v blízkosti benzinové čerpací stanice Vendys nedodržel dostatečnou bezpečnostní vzdálenost za vozidlem Hyundai a když jeho řidička byla nucena k intenzivnímu brzdění, zezadu do tohoto vozidla narazil.

V obvyklých situacích bude srážka dvou za sebou jedoucích vozidel dána porušením povinnosti stanovené § 19 odst. 1 zákona o silničním provozu, avšak pouze ze škodlivého následku (střetu vozidel) nelze bez dalšího usuzovat na to, že žalobce zanedbal potřebnou míru opatrnosti a nedodržel bezpečnostní vzdálenost.

Účelem § 19 odst. 1 zákona o silničním provozu je přimět řidiče, aby dodržovali bezpečnostní vzdálenost a měli tak možnost včas zareagovat a vyhnout se nehodě. Otázku bezpečnostní vzdálenosti je nutno vždy posuzovat se zřetelem na všechny relevantní okolnosti daného případu (např. viditelnost, povětrnostní situace, stav vozovky, zkušenosti řidiče, technický stav vozu atd.).

[32] Příkladem situace, kdy srážka vozidel nemusí bez dalšího znamenat porušení § 19 odst. 1 zákona o silničním provozu, je například nehoda způsobená náhlým a pravidly silničního provozu nedovoleným manévrem vpředu jedoucího vozidla, neměl-li vzadu jedoucí řidič důvod takovéto protiprávní jednání vůbec očekávat.

NSS, č. j. 10 As 173/2021 – 27, www.nssoud.cz

Střet osobního automobilu s dodávkou (1, 2)

Dne 2. 6. 2015 v obci Mořkov, ul. Beskydská před domem č. p. 179 řídil osobní motorové vozidlo Mazda 121 a při průjezdu pravotočivou zatáčkou; v místě, kde je trvale zúžená vozovka a omezen výhled vlivem zaoblení komunikace a trvalé vegetace, nebyl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou měl rozhled a čelně se střetl s protijedoucím vozidlem Citroën Jumper.

Ocitnou-li se na zúžené komunikaci protijedoucí vozidla, jejichž šíře v součtu dosahuje nebo přesahuje šíři vozovky, jsou řidiči povinni se vyhnout vpravo, včas a v dostatečné míře a to i vjetím na krajnici, což předpokládá snížení rychlosti nebo zastavení vozidel s přihlédnutím k dopravní situaci a místním podmínkám; nebo dát přednost druhému vozidlu a předmětný úsek vozovky opustit couváním.

Dojde-li ke střetu vozidel na zúženém a nepřehledném úseku komunikace, kdy obě vozidla přesahují do druhé části vozovky, aniž by se vzájemně vyhnula, je nutné přihlédnout k celému průběhu nehodového děje a poměřit podíl zavinění účastníků nehody na jejím vzniku.

NSS, č. j. 1 As 12/2017-65, www.nssoud.cz

 

Přednost protijedoucímu vozidlu

Dne 9. 12. 2016 v 7:40 hodin v Liberci, na ulici Generála Svobody, řídila osobní motorové vozidlo tovární značky Ford Focus a na křižovatce s ulicí Smetanova a Hrdinů nedala přednost v jízdě protijedoucímu vozidlu tovární značky Škoda Felicia řidičky M. L. a došlo ke střetu vozidel.

Ačkoliv se stěžovatelka nehody dopustila z nedbalosti předpokládajíc, že protijedoucí vozidlo bude též odbočovat vlevo, její jednání naplňuje skutkovou podstatu předmětného přestupku, neboť nedala přednost v jízdě v okamžiku, kdy k tomu byla povinna.

NSS, č. j. 9 As 142/2019 – 22, www.nssoud.cz

Střet 2x OA při odbočování vlevo s předjíždějícím vozidlem (1, 2), při současném předjíždění více vozidel (3, 4)

Dne 29. 5. 2016 na pozemní komunikaci mezi obcemi Mohelnice a Libivá obviněný při odbočování vlevo nedbal zvýšené opatrnosti, čímž ohrozil druhého řidiče jedoucího za ním.

Doba tří sekund během níž se stěžovatel ještě naposledy mohl a měl podívat do zpětného zrcátka, zůstala nevyužita. Stěžovatel ji mohl využít tím spíš, že v protisměru už nejelo žádné vozidlo: stěžovatel totiž čekal právě na to, až nákladní vozidlo z protisměru projede. V souladu s požadavkem zvýšené opatrnosti bylo, aby se stěžovatel v takto změněné dopravní situaci (po projetí nákladního vozidla) ujistil, že levý pruh zůstává i nadále volný. I když není třeba zpochybňovat, že stěžovatel splnil všechny povinnosti nezbytné před faktickým zahájením odbočování, současně nemohl mít stěžovatel jistotu, že o jeho úmyslu odbočit vědí i všechna další vozidla jedoucí za ním.

Zákonný požadavek zvýšené opatrnosti při odbočování vlevo je nutno vykládat tak, že odbočující řidič musí počítat s tím (i když jistotu o tom nemá a mít nemůže), že řidič některého z vozidel za ním jeho směrový ukazatel neviděl či přehlédl.

NSS, č. j. 10 As 262/2018-29, www.nssoud.cz

Střet 2x OA (1, 2) při odbočování vlevo, chodec (3)

Dne 1. 12. 2010 v 15:40 hodin řídil obviněný vozidlo značky Nissan Micra, RZ X, v Praze 6 po ulici Čs. Armády ve směru jízdy od ulice Bubenečská k ulici V. P. Čkalova, kdy při jízdě v křižovatce ulice Čs. Armády – V. P. Čkalova nedal při odbočování vlevo přednost v jízdě, následkem čehož se střetl s vozidlem značky Honda Accord, registrační značky Y, řízeným řidičem Ing. V. T., který jel po ulici Čs. Armády v přímém směru jízdy v protisměru od kruhového objezdu na červený signál tříbarevné soustavy s plným signálem „Stůj!“.

Princip omezené důvěry neznamená, že žalobce nemusel přiměřeně počítat s tím, že jiný účastník provozu může svou povinnost porušit a sám nemusel jednat podle pravidel pro odbočování. Při odbočování vlevo měl žalobce povinnost dát přednost v jízdě protijedoucím vozidlům ve smyslu § 21 odst. 5 zákona, a zároveň povinnost dbát zvýšené opatrnosti ve smyslu § 21 odst. 1 zákona. V tomto ohledu je pro určení příčiny nehody bez významu, že řidič T., který nerespektoval jemu určenou světelnou signalizaci na přechodu pro chodce, jednal protiprávně. Protiprávnost jeho chování nemůže zhojit nedostatek rozumné obezřetnosti žalobce a tím jej vyvinit.

NSS, č. j. 8 As 98/2012 – 28, www.nssoud.cz

Střet cyklisty (1) s OA (2), nedání přednosti v jízdě

Dne 22. 6. 2013 kolem 23:40 hod. v Ostravě na křižovatce ulic Mitrovická, Gregárkova a Hliněná řídil obviněný neregistrované jízdní kolo Super V600MTB, kdy ve stavu vylučujícím způsobilost zavinil dopravní nehodu, přičemž při vjetí do křižovatky z vedlejší pozemní komunikaci ulice Gregárkova označené dopravní značkou „Dej přednost v jízdě!“ nedal přednost v jízdě osobnímu motorovému vozidlu Peugeot 206, RZ X, přijíždějícímu zleva po hlavní pozemní komunikaci ulice Mitrovická, následkem čehož došlo ke střetu jízdního kola s osobním motorovým vozidlem.

„Povinnost stěžovatele řídit se dopravní značkou „Dej přednost v jízdě!“ jako hierarchicky nadřazená obecnému pravidlu „pravé ruky“. Pokud měl pachatel přestupku povinnost řídit se svislým dopravním značením, neměl v žádném případě své chování na křižovatce odvozovat od úvah o povinnostech ostatních účastníků silničního provozu přijíždějících do křižovatky, a dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím po hlavní silnici.“ (hlavní silnice neoznačena, vedlejší ano)

NSS, č. j. 2 As 144/2016 – 53 (www.nssoud.cz)

Střet 2x OA (1, 2) při couvání

Dne 3. 4. 2002 kolem 15:50 hodin řídil obviněný automobil Škoda 125L registrační značky X v obci Bludov, okres Š., kdy s tímto automobilem couval z ulice Příční do ulice Krátké, přičemž křižovatka těchto ulic ve tvaru T nebyla rozlišena dopravním značením. Ve stejnou dobu řídil M. S. osobní automobil Škoda 105L registrační značky X a jel s ním v B. po ulici K. ve směru ke křižovatce ulic K. a P., přičemž ulice P. se nacházela vpravo ve směru jeho jízdy. Ke střetu obou vozidel došlo v křižovatce.

Jízdu do křižovatky couváním je třeba posuzovat podle § 24 odstavce druhého až čtvrtého (otáčení a couvání) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, a nikoliv podle § 22 tohoto zákona (jízda křižovatkou). Při couvání do křižovatky nemá řidič couvajícího vozidla přednost v jízdě, ale naopak nesmí ohrozit žádného z ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích.

NSS, č. j. 5 As 38/2003-38, č. 578/2005 Sb. NSS

Střet OA (1) s chodcem (2) (dítě)

Dne 24. června 2012 kolem 16:30 hodin v Havířově-Podlesí, na ulici 17. listopadu v prostoru parkoviště před obchodním domem Hruška v prostoru „obytné zóny“, jako řidič automobilu tov. zn. Ford Focus, zahájil couvání se svým vozidlem z parkovacího místa v době, kdy matka G. B. nezletilému nevěnovala patřičnou pozornost, obviněný nedbal zvýšené opatrnosti, a proto při couvání došlo ke střetu s nezletilým dítětem J. B. (nar. 2011), kterého zadním kolem přejel, čímž mu způsobil poranění, na jehož následky nezletilý ihned na místě dopravní nehody zemřel.

Nelze paušálně dovodit povinnost řidiče couvajícího v obytné zóně zajistit si couvání pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby, nemá-li důvod se domnívat, že by při couvání mohl ohrozit osoby, které se nacházejí na pozemní komunikaci. Taková povinnost by byla zjevně nepřiměřená a z hlediska praktického života nesplnitelná.

Řidič osobního motorového vozidla tedy může v souladu s principem tzv. omezené důvěry v dopravě spoléhat na to, že dospělé osoby, dohlížející na jednoroční dítě v prostoru parkoviště, tomuto dítěti zamezí samostatný nekontrolovaný pohyb po pozemní komunikaci a vběhnutí do dráhy jeho vozidla, nevyplývá-li z konkrétních okolností opak. To stejné platí i pro pohyb s vozidlem v obytné zóně, kde sice jsou povoleny hry dětí, avšak ani zde nelze očekávat samostatný pohyb nehlídaných ročních batolat.

ÚS, sp. zn. III. ÚS 2065/15, https://nalus.usoud.cz/

Střet autobusu (1) a OA (2)

 

Dne 23. 6. 2012 ve 13:55 hod. řídil v Ostravě – Mariánských Horách, z autobusové zastávky MHD „Dům energetiky“, na ulici Novinářské ve směru k ulici Varenská, autobus tov. zn. SOLARIS, RZ X, přičemž ohrozil řidiče osobního vozidla tov. zn. Peugeot, RZ X, M. P., jedoucího stejným směrem, a se kterým došlo k dopravní nehodě.

Ustanovení § 25 odst. 6 zákona o silničním provozu je nutné interpretovat tak, že ostatní řidiči musejí respektovat skutečnost, že autobus stojí v zastávce, a přizpůsobit tomu způsob svojí jízdy, a dále, že řidič autobusu nesmí svým vyjetím ze zastávky ohrozit ostatní účastníky silničního provozu, a to ani v případě, že užije směrové světlo. Nelze tedy hovořit o absolutní přednosti řidiče autobusu před ostatními řidiči, nýbrž o vzájemném respektování jednotlivými řidiči navzájem.

NSS, č.j. 1 As 128/2015 – 48, www.nssoud.cz

§ 125c odst. 1 písm. h) – speciální skutková podstata

h) způsobí dopravní nehodu, při které je jinému ublíženo na zdraví

• zranění ≠ ublížení na zdraví

• ublížení na zdraví = stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob života poškozeného a který vyžaduje lékařského ošetření (definice v § 122/1 TZ)

– ve stručnosti lze tento pojem shrnout tak, že jde o omezení v běžném způsobu života na základě zranění vzniklého v souvislosti s DN na dobu zpravidla delší než sedm dní

§ 79 odst. 5 ZOP – Byla-li spácháním přestupku postižena osoba mladší 18 let nebo bylli přestupek důvodem vykázání ze společného obydlí, zahájí správní orgán řízení nebo v již zahájeném řízení pokračuje bez souhlasu osoby přímo postižené spácháním přestupku.

pozor, v našem případě máme speciální právní úpravu!

§ 125c odst. 10 ZoSP – Řízení o přestupku podle odstavce 1 písm. h) spáchaném mezi osobami blízkými lze zahájit a v již zahájeném řízení pokračovat pouze se souhlasem osoby přímo postižené spácháním přestupku.

• souhlas musí dát i osoba mladší 18 let (udělá to za ní druhý rodič, jiný zákonný zástupce, opatrovník, nebo OSPOD (§ 72 odst. 2 resp. 3 ZOP), tam, kde se zájmy rodiče a dítěte střetávají)

(Obecně není v zájmu dítěte, aby jeho rodič zaplatil 25.000 – 50.000 Kč pokuty a dostal nejméně 1 rok zákaz řízení – prověří OSPOD)

Přestupkem s ublížením na zdraví je porušení tzv. „nedůležité“ (méně závažné) povinnosti

• např. obecné ust. § 4 písm. a) – chovat se ohleduplně a ukázněně či § 19 odst. 1 – povinnost dodržet dostatečnou bezpečnostní vzdálenost

• ublížení na zdraví je nutno vždy postavit na jisto.

• prvotní lékařské zprávy nestačí!

• ideálně podložit znaleckým posudkem znalcem z oboru zdravotnictví, se zaměřením na omezení v běžném způsobu života

Trestným činem je ublížení na zdraví, pokud k němu došlo porušením tzv. důležité povinnosti

NS, sp. zn. 4 Tdo 155/2019 (www.nsoud.cz) Za porušení důležité povinnosti není možno mechanicky považovat porušení jakéhokoli předpisu, ale jen porušení takové povinnosti, jež má za dané situace zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví. Při provozu na pozemních komunikacích půjde zejména o takové porušení povinností řidiče motorového vozidla, které se zřetelem na sílu, rychlost, váhu a velikost motorového vozidla může mít a zpravidla mívá za následek vážnou dopravní nehodu.

Mezi typické případy porušení důležité povinnosti uložené podle zákona, lze zcela jistě zařadit především řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu, dále jízdu řidiče, který se plně nevěnuje řízení, jízdu hrubě nepřiměřenou rychlostí, řízení motorového vozidla osobou, která nemá řidičské oprávnění a pro nedostatek zkušeností jede způsobem, při němž vozidlo nezvládne, nepřiměřeně rychlou jízdu v zatáčce, v jejímž důsledku se vozidlo dostane do protisměru, nesledování technického stavu vozidla, zejména účinnosti brzd, o nichž řidič ví, že řádně nefungují, porušení předpisů o zastavení, zmírnění rychlosti jízdy před vjezdem na hlavní silnici, železniční přejezd, nebo před nepřehlednou zúženou zatáčkou, jízdu řidiče za snížené viditelnosti se silně znečištěnými reflektory a čelním sklem apod.

NS ČSSR, Tpjf 24/85, [R 16/1986 tr.].

• ztížení obvyklého způsobu života nebo výkonu obvyklé činnosti musí být po dobu okolo sedmi dnů NS, sp. zn. 5 Tdo 775/2002, www.nsoud.cz

„pro závěr o ublížení na zdraví nestačí pouze subjektivní pocity poškozeného, ale změny zdravotního stavu musí být odpovídajícím způsobem objektivizovány.“

NS, sp. zn. 5 Tdo 1066/2003, www.nsoud.cz Omezení v běžném způsobu života přitom nemusí souviset pouze s pracovní činností, ale například i sportovními a volnočasovými aktivitami, pokud jsou poškozeným vykonávány pravidelně a v častějších intervalech.