*Poznámka:

Ustanovení upravuje podmínky přijetí k výuce a výcviku, takže systémově sem nepatří první věta o oprávnění k provádêní výuky a výcviku, která navíc působí zmatečně, když podmínky poskytování výuky a výcviku k získání řidičského oprávnění upravuje ustanovení § 2 odst. 1 a podmínky pro výuku jednotlivých předmětů a pro provádění praktického výcviku upravuje ustanovení § 21 a násl.

*Poznámka:

Takto zvolené pojmosloví je nevhodné a ukazuje, že zákonodárce neměl příliš jasno v tom, které vztahy podle tohoto zákona jsou veřejnoprávní a které soukromoprávní povahy. Ona “žádost o přijetí k výuce a výcviku” je z formálního hlediska návrhem na uzavření smlouvy o poskytnutí výuky a výcviku provozovatelem autoškoly a její “podání” nezakládá žádný veřejnoprávní vztah či nárok. Dílčí veřejnoprávní prvky regulace podmínek poskytování výuky a výcviku na této skutečnosti nic nemění.

Přijetí k výuce a výcviku je pak akceptací takového návrhu na uzavření smlouvy.

Vzor žádosti o přijetí k výuce a výcviku stanoví příloha č. 1 k vyhlášce č. 167/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jde tedy o formulářový návrh na uzavření smlouvy, z jehož užití neexistuje žádná výjimka. Vyhláška nicméně bohužel jde nad rámec zákonného zmocnění, když v rámci tiskopisu zavádí kolonky pro údaje, které podle zákona součástí žádosti nejsou.

Podle § 3 cit. vyhlášky se jedná o dvoustranný tiskopis formátu A 4. První stranu žádosti o přijetí k výuce a výcviku, kromě údaje o rodném čísle, vyplňuje žadatel o řidičské oprávnění a osoba potvrzující splnění podmínek přijetí k výuce a výcviku před přijetím do výuky a výcviku. Údaj o rodném čísle vyplňuje žadatel o řidičské oprávnění až v době podání žádosti o udělení řidičského oprávnění podle zákona o silničním provozu. Druhou stranu žádosti o přijetí k výuce a výcviku vyplňuje zkušební komisař při zkoušce z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel.

De lege ferenda by se spíše než požadavky na samotnou žádost, resp. na uzavření smlouvy, měly spíše stanovit náležitosti takové smlouvy, včetně požadavku její písemné formy, a popřípadě i její formulářová podoby, byť by třeba i byla nepovinná.

*Poznámka:

Ustanovení umožňuje přijmout k výuce a výcviku žadatele před dosažením věkové hranice pro udělení řidičského oprávnění, jak je stanovena v § 83 zákona o silničním provozu. Týká se přitom pouze vymezení minimálního věku osoby přijímané k výuce a výcviku, nikoli podmínek, za nichž výuka a výcvik má proběhnout. To platí i pro tu část ustanovení, která poněkud neobratně stanoví, že “od zahájení výuky a výcviku k jejich ukončení nesmí uplynout doba delší než 18 měsíců”, neboť i toto ustanovení se týká výlučně způsobu, jak určit minimální věk přijímané osoby. Zákonodárce se zde pokusil vyjádřit to, že osobu lze přijmout nejdříve 18 měsíců před dosažením minimálního věku stanoveného pro příslušnou skupinu vozidel v zákoně o silničním provozu. Rozhodně z tohoto ustanovení, a to mj. i při výkladu a rubrica, neplyne, že doba trvání výuky a výcviku nesmí ve svém souhrnu být delší než 18 měsíců.

Pokud zákon o silničním provozu stanoví pro konkrétní skupinu vícero minimálních věků, je třeba při aplikaci komentovaného ustanovení kalkulovat s tím nejnižším z nich.

I pak je toto ustanovení nevhodně formulované. Stanoví-li totiž zákon o silničním provozu, že řidičské oprávnění lze udělit jen osobě, která dosáhla věku například 18 let, čímž je třeba rozumět právní moc rozhodnutí o udělení řidičského oprávnění (vydání řidičského průkazu jako průkazu podle § 151 správního řádu), pak je toto ustanovení ve vzájemné kolizi s právě komentovaným ustanovením, které k témuž dni umožňuje teprve ukončení výuky a výcviku. Přitom je zřejmé, že mezi ukončením výuky a výcviku uplyne doba odpovídající vykonání zkoušky, popřípadě jejímu opakování, přes podání žádosti o udělení řidičského oprávnění podle zákona o silničním provozu až po udělení tohoto oprávnění, jež je časově limitováno dobou potřebnou k výrobě a vydání řidičského průkazu.

Výuka a výcvik jsou zahájeny “absolvováním” první vyučovací hodiny (§ 25).

K ukončení výuky a výcviku viz § 30.

Mohlo by se tedy na první pohled zdát, že výcvik nesmí být delší než 18 měsíců.

Synonymum pro slovo přičemž je  (a zároveň, a přitom). Tento odstavec tedy v první větě řeší věk, kdy lze žadatele přijmout a zároveň stanovuje limit pro přijetí před stanoveným věkem. Celý § 13 řeší pouze podmínky přijetí k výuce a výcviku, nikoli ukončení výuky a výcviku. Výcvik tedy může trvat například 5 roků, za podmínky že žadatel byl zařazen maximálně 18 měsíců před dovršením věku. 

*Poznámka:

Namísto způsobilosti k právním úkonům ve smyslu § 8 a násl. již zrušeného zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zde půjde o svéprávnost podle nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Jelikož nový občanský zákoník nezná plnou nesvéprávnost, není však jasné, zda zákon vyžaduje u žadatele jeho plnou svéprávnost, anebo zda připouští i svéprávnost omezenou. Spíše se přikláníme k druhé z uvedených variant, a to za předpokladu, že z omezení svéprávnosti žadatele nevyplývá nezpůsobilost k právním jednáním souvisejícím s řízením motorových vozidel.

V praxi může být problémem, že omezení ve svéprávnosti, natož pak jeho rozsah se již nezapisují do občanského průkazu ani jiného dokladu totožnosti, takže není jasné, jak by se o něm provozovatel autoškoly měl dozvědět. Ustanovení odstavce 5 upravující dokládání některých skutečností čestným prohlášením na tyto případy nedopadá, navíc nelze opomenout ani to, že vztah mezi provozovatelem autoškoly a žadatelem je vztahem ryze soukromoprávním, takže ani předkládání dokladu totožnosti by pro žadatele nebylo povinné. Zákon obecně soukromoprávní rozměr daného právního vztahu reálně nezohledňuje, což je možná ještě pozůstatkem filozofie právních úprav z období před rokem 1990.

*Poznámka:

Ke zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel viz § 84 až 86 zákona o silničním provozu a vyhlášku č. 277/2004 Sb., o stanovení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel s podmínkou a náležitosti lékařského potvrzení osvědčujícího zdravotní dûvody, pro něž se za jízdy nelze na sedadle motorového vozidla připoutat bezpečnostním pásem (vyhláška o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel), ve znění pozdějších predpisù.

*Poznámka:

K dalším podmínkám k udělení řidičského oprávnění viz § 91 zákona o silničním provozu. Podle uvedeného ustanovení platí, že:

a) řidičské oprávnění pro skupinu D nebo D1 lze udělit jen žadateli, který je již držitelem řidičského oprávnění pro skupinu B,

b) řidičské oprávnění pro skupinu C nebo C1 lze udělit jen žadateli, který je již držitelem řidičského oprávnění pro skupinu B,

c) řidičské oprávnění pro skupinu B+E lze udělit jen žadateli, který je již držitelem řidičského oprávnění pro skupinu B,

d) řidičské oprávnění pro skupinu C+E lze udělit jen žadateli, který je již držitelem řidičského oprávnění pro skupinu C,

e) řidičské oprávnění pro skupinu C1+E lze udělit jen žadateli, který je již držitelem řidičského oprávnění pro skupinu C1,

f) řidičské oprávnění pro skupinu D+E lze udělit jen žadateli, který je již držitelem řidičského oprávnění pro skupinu D,

g) řidičské oprávnění pro skupinu D1+E lze udělit jen žadateli, který je již držitelem řidičského oprávnění pro skupinu D1.

*Poznámka:

Jedná se o výkon sankce zákazu řízení motorových vozidel za správní delikt nebo trestu zákazu řízení motorových vozidel za trestný čin. Relevantní je přitom jen takový zákaz činnosti, jehož výkon se vztahuje na území České republiky. Například podle § 11 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, nemůže být trestní rozsudek cizího státu na území České republiky vykonán ani zde mít jiné účinky, nestanoví-li zákon nebo mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu, jinak. Uvedené pravidlo platí s ohledem na zásadu státní svrchovanosti i pro sankce uložené správními orgány, třebaže v zákoně o přestupcích obdobné výslovné pravidlo chybí. Primárně tedy půjde vždy o zákazy činnosti uložené soudy a správnímu orgány České republiky. O zákazu činnosti uloženém orgány jiného státu, ať soudními či správními, by tak musela stanovit mezinárodní smlouva, která by byla součástí českého právního řádu (tj. mezinárodní smlouva podle čl. 10 Ústavy České republiky). 

Žádná taková smlouva však v současnosti Českou republiku nezavazuje. Například Úmluva o zákazu řízení motorových vozidel podle aktu Rady ze dne 17. června I 998 (98/C 216/01, vyhlášeno v Úř. věst. C 216, 10. 7. 1998) nebyla dosud Českou republikou ani ratifikována.

Pokud by žadatel o řidičské oprávnění, který je ve výkonu sankce zákazu činnosti řízení motorových vozidel, v rámci výcviku řídil výcvikové vozidlo, poruší tím stanovený zákaz a zmaří výkon uložené sankce. Tím se dopustí trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle§ 171 odst. I písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (do 31. prosince 2009), respektive trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (účinný od I. ledna 2010). Okolnost, zda to učinil jízdou na veřejných komunikacích nebo na autocvičišti, resp. cvičné ploše, může mít význam pouze z hlediska posouzení společenské nebezpečnosti jeho jednání. Z tohoto hlediska má pochopitelně svůj význam i to, zda vozidlo řídil pod vedením zkušeného držitele profesního osvědčení nebo samostatně (viz usnesení Nejvyššího soudu, čj. 11 Tdo 594/2004 ze dne 22. července 2004, www.nsoudcz, rozhodnutí č. 26/2005, sv. č. 5/2005 Sb. NS). Ten, kdo by takovému žadateli při maření výkonu úředního rozhodnutí úmyslně pomohl, respektive úmyslně spáchání takového činu umožnil či usnadnil, bude potrestán jako pomocník, tj. účastník trestného činu.

Ke způsobu doložení požadované bezúhonnosti pro účely tohoto zákona viz odstavec 5 a komentář k němu. Srov. též úpravu účinnou od I. července 2008 a obsaženou v § 82 odst. 3 zákona o silničním provozu, ve znění zákona č. 124/2008 Sb. Podle ní platí, že za účelem zjištění, zda osoba žádající o udělení nebo rozšíření řidičského oprávnění není ve výkonu sankce nebo trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, si příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností vyžádá výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost tohoto úřadu o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

*Poznámka:

Ke druhé větě lze poznamenat, že řidičské oprávnění se podle zákona o silničním provozu nevydává, nýbrž uděluje, a to na základě rozhodnutí příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. V souvislosti s udělením řidičského oprávnění se sice vydává řidičský průkaz, ten však nahrazuje za podmínek stanovených v § 129 odst. I zákona o silničním provozu a § 151 správního řádu toliko písemné vyhotovení rozhodnutí o udělení či rozšíření řidičského oprávnění. V poslední větě působí matoucím dojmem přinejmenším použití slova „pak”, které rozhodně nelze chápat ve smyslu vyjádření požadavku časové posloupnosti vůči ustanovení věty druhé. V opačném případě by celá poslední věta ztrácela smysl.

*Poznámka:

K písm. a):

Povinné uvádění titulu žadatele nemá opodstatnění.

K písm. b):

Pro účely přijetí k výuce a výcviku žadatel nemusí mít bydliště na území České republiky. Vzhledem k tomu, že vztah mezi provozovatele autoškoly a žadatelem je vztahem soukromoprávním, nemusí žadatel uvádět adresu, na níž je úředně hlášen, ale postačuje uvedení jeho faktického bydliště.

K odst. 4:

Podle § 84 odst. 2 zákona o silničním provozu posuzující lékař vydává posudek o zdravotní způsobilosti. Obsah a vzor tohoto posudku upravuje vyhláška č. 277/2004 Sb., o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, ve znění pozdějších předpisů. Nevylučuje se potvrzení zdravotní způsobilosti přímo na přední straně žádosti o přijetí k výuce a výcviku.

K odst. 5:

Čestné prohlášení žadatele o tom, že mu nebyl uložen zákaz řízení motorových vozidel, je součástí žádosti o přijetí k výuce a výcviku podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 167/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Toto prohlášení se vztahuje pouze k zákazu činnosti, jehož výkon se vztahuje na území České republiky.

Do této podoby bylo ustanovení odstavce 5 změněno s účinností od 1 dubna 2008, a to zákonem č. 374/2007 Sb.

Ustanovení mělo být rovněž novelizováno zákonem č. 124/2008 Sb který nabývá účinnosti dnem 1 července 2008 a ve své části dvacáté deváté (čl. XXLX) stanoví “V  § 13 odst. 5 zákona č. 247/2000 Sb, o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů ve znění zákona č 411/2005 Sb slova · f)” vkládají slova “ a g)”.”. Jelikož však zákonodárce zcela opomenul zohlednit že v důsledku změny provedené zákonem č. 374/2007 Sb. není tato úprava odstavce 5 možná, nezbývá než celé ustanovení čl. XXIX zákona č. 124/2008 Sb. považovat od počátku za zcela zmatečné a neaplikovatelné. Uvedený nedostatek totiž nelze zhojit ani uplatněním výkladového pravidla lex posterior derogat legi priori; neboť takto nelze oživit již neplatnou právní úpravu.

K odst. 6:

K vzoru žádosti o řidičské oprávnění viz poznámky k odstavci 1.

Prováděcím právním předpisem je vyhláška č. 167/2002 Sb. , ve znění pozdějších předpisů.