Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR)

Historický vývoj dohody AETR

AETR (z francouzského Accord européen sûr les transports routiers)

Do československého právního řádu byla dohoda začleněna vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 108/1976 Sb. Změny a doplňky navržené Pracovní skupinou pro silniční dopravu Evropské hospodářské komise OSN si vynutily novelizaci, která byla provedena vyhláškou č. 82/1984 Sb.

Česká republika převzala závazky bývalého Československa, což vyjádřila i ve sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 80/1994 Sb., kterým zároveň zapracovala Dodatek č. 2 k Evropské dohodě o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě.

Přichází první změna. Ve sbírce mezinárodních smluv České republiky, je rozeslána dne 29. července 2010 sdělením Ministerstva zahraničních věcí č .62/2010 Sb. m. s., se nahrazují sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 108/1976 Sb., č. 82/1984 Sb. a č. 80/1994 Sb., o vyhlášení přijetí změn a dodatků Evropské dohody o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR). 

Přichází druhá změna. Ministerstvo zahraničních věcí sděluje Sbírkou mezinárodních smluv č . 82/2010 Sb. m. s., že ve dnech 29. až  31. ř íjna 2008 byly v Ženevě na zasedání Pracovní skupiny pro silniční dopravu Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů  přijaty změny Evropské dohody o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě  (AETR), její přílohy a dodatků  této přílohy. Změny vstoupily v platnost na základě č lánku 21 odst. 6 Dohody dne 20. zář í 2010 a tímto dnem vstoupily v platnost i pro Českou republiku.

Článek 1 - Definice

Pro účely této Dohody:

a) „vozidlo“ znamená každé motorové vozidlo nebo přívěs; tento výraz zahrnuje i soupravu vozidel;

b) „motorové vozidlo“ znamená každé silniční vozidlo s vlastním pohonem, které je obvykle používané pro silniční přepravu osob nebo nákladu anebo pro tažení vozidel používaných pro přepravu osob nebo nákladu; tento pojem nezahrnuje zemědělské traktory;

c) „přívěs“ znamená každé vozidlo, které se připojuje za motorové vozidlo a zahrnuje i návěsy;

d) „návěs“ znamená každý přívěs, který se s motorovým vozidlem spojuje tak, že zčásti na něm spočívá, přičemž se na toto motorové vozidlo přenáší podstatná část jeho hmotnosti a hmotnosti jeho nákladu;

e) „souprava vozidel“ znamená spojená vozidla, která jezdí po silnici jako jednotka;

f) „maximální přípustná hmotnost“ znamená maximální hmotnost naloženého vozidla, která je prohlášena za přípustnou příslušným orgánem státu, ve kterém je vozidlo registrováno;

g) „přeprava po silnici“ znamená každou cestu prováděnou zcela nebo zčásti po veřejných pozemních komunikacích prázdným nebo loženým vozidlem používaným pro přepravu cestujících nebo nákladu;

h) „mezinárodní silniční doprava“ („mezinárodní přeprava po silnici“) znamená silniční dopravu, která zahrnuje překročení alespoň jedné hranice;

i) „linková doprava“ znamená přepravu cestujících v určených intervalech a na určených trasách, přičemž cestující mohou vystupovat a nastupovat na předem určených zastávkách.
Pravidla upravující provoz nebo dokumenty, které je nahrazují, schválené příslušnými orgány smluvních stran a zveřejněné dopravcem před počátkem jejich používání definují podmínky přepravy, zvláště četnost spojů, jízdní řády, tarify a povinnost přijmout cestující k přepravě, pokud tyto podmínky nejsou stanoveny zákonem nebo nařízením.
Bez ohledu na to, kdo přepravu organizuje, je za linkovou dopravu považována rovněž přeprava stanovených skupin cestujících s vyloučením jiných osob, pokud je prováděna za podmínek uvedených v prvním pododstavci. Tato doprava, zejména ta, kterou se zajišťuje přeprava pracovníků na pracoviště a z něho nebo přeprava žáků do škol a z nich, je dále uváděna jako „zvláštní linková doprava“;

j) „řidič“ znamená každou osobu, pobírající nebo nepobírající mzdu, která řídí vozidlo, třeba jen krátkou dobu, nebo je přítomna ve vozidle, aby je popřípadě v rámci svých povinností mohla řídit;

k) „člen osádky“ znamená řidiče nebo některou z níže uvedených osob, pobírající nebo nepobírající mzdu:

i) pomocníka řidiče, tj. každou osobu, která doprovází řidiče, aby mu při některých úkonech mohla pomoci, a obvykle se činně účastní přepravních výkonů, aniž je řidičem ve smyslu ustanovení písm. j) tohoto článku;

ii) průvodčího, tj. každou osobu, která doprovází řidiče vozidla přepravujícího osoby a je zejména pověřena vydávat nebo kontrolovat jízdenky nebo jiné doklady opravňující cestující k jízdě vozidlem;

l) „týden“ znamená období mezi 0.00 hodin v pondělí a 24.00 hodinami v neděli;

m) „odpočinek“ znamená nepřerušenou dobu, během níž může řidič volně nakládat se svým časem;

n) „bezpečnostní přestávka“ znamená dobu, během níž nesmí řidič řídit ani vykonávat žádnou jinou práci a která je využita výhradně k jeho zotavení;

o) „denní doba odpočinku“ znamená denní dobu, během níž může řidič volně nakládat se svým časem a která zahrnuje „běžnou denní dobu odpočinku“ a „zkrácenou denní dobu odpočinku“:

„běžná denní doba odpočinku“ znamená dobu odpočinku v trvání nejméně 11 hodin. Tuto běžnou dobu odpočinku lze případně čerpat ve dvou časových úsecích, z nichž první musí být nepřerušená doba v trvání nejméně 3 hodin a druhý nepřerušená doba v trvání nejméně 9 hodin;

„zkrácená denní doba odpočinku“ znamená dobu odpočinku v trvání nejméně 9 hodin, ale kratší než 11 hodin;

p) „týdenní doba odpočinku“ znamená týdenní dobu, během níž může řidič volně nakládat se svým časem a která zahrnuje „běžnou týdenní dobu odpočinku“ a „zkrácenou týdenní dobu odpočinku“:

„běžná týdenní doba odpočinku“ znamená dobu odpočinku v trvání nejméně 45 hodin;

„zkrácená týdenní doba odpočinku“ znamená dobu odpočinku kratší než 45 hodin, která smí být za podmínek stanovených v čl. 8 odst. 6 Dohody zkrácena na nejméně 24 po sobě následujících hodin;

q) jiná práce“ znamená veškeré pracovní činnosti vyjma řízení, včetně jakékoliv práce pro téhož nebo jiného zaměstnavatele, v rámci nebo mimo odvětví dopravy. Nezahrnuje dobu čekání a dobu nevěnovanou řízení strávenou ve vozidle při jízdě, na trajektu nebo ve vlaku;

r) „doba řízení“ znamená dobu trvání činnosti řízení zaznamenanou automaticky nebo poloautomaticky nebo ručně podle podmínek uvedených v této Dohodě;

s) „denní doba řízení“ znamená celkovou dobu řízení mezi skončením jedné denní doby odpočinku a začátkem následující denní doby odpočinku nebo mezi denní dobou odpočinku a týdenní dobou odpočinku;

t) „týdenní doba řízení“ znamená celkovou dobu řízení během jednoho týdne;

u) „řízení“ znamená celkovou dobu řízení od okamžiku, kdy řidič začne řídit po době odpočinku nebo bezpečnostní přestávce, do okamžiku, kdy začne čerpat další dobu odpočinku nebo bezpečnostní přestávku. Řízení může být nepřetržité nebo přerušované;

v) „provoz s více řidiči“ znamená stav, kdy jsou během doby řízení mezi dvěma po sobě následujícími denními dobami odpočinku nebo mezi denní dobou odpočinku a týdenní dobou odpočinku ve vozidle přítomni nejméně dva řidiči, aby je řídili. Během první hodiny provozu s více řidiči není přítomnost dalšího řidiče nebo řidičů povinná, ve zbývající době však povinná je;

w) „dopravce“ znamená fyzickou osobu, právnickou osobu, sdružení nebo skupinu osob bez právní subjektivity, ziskovou či neziskovou, nebo veřejnoprávní subjekt s právní subjektivitou nebo podléhající orgánu s právní subjektivitou zabývající se přepravou po silnici, ať pro cizí potřeby za úplatu, nebo pro vlastní potřeby.

Článek 2 - Oblast působnosti

1. Tato Dohoda platí na území každé smluvní strany pro veškerou mezinárodní silniční dopravu prováděnou jakýmkoli vozidlem registrovaným na území zmíněné smluvní strany nebo na území kterékoli jiné smluvní strany.

2. Nicméně pokud se smluvní strany, o jejichž území se jedná, nedohodnou jinak, tato Dohoda se nevztahuje na mezinárodní silniční dopravu prováděnou:

a) vozidly určenými pro přepravu nákladu, jejichž maximální přípustná hmotnost včetně přívěsu nebo návěsu nepřekračuje 3,5 tuny;

b) vozidly určenými pro přepravu cestujících, která jsou na základě své konstrukce a vybavení vhodná pro přepravu nejvýše devíti osob včetně řidiče a jsou k tomuto účelu určena;

c) vozidly používanými pro přepravu cestujících v linkové dopravě, jestliže délka tratě této linky nepřesahuje 50 km;

d) vozidly, jejichž nejvyšší dovolená rychlost nepřesahuje 40 kilometrů v hodině;

e) vozidly, která jsou ve vlastnictví ozbrojených sil, sil civilní obrany, požárních sborů a sil odpovědných za udržování veřejného pořádku nebo jsou jimi najata bez řidiče, uskutečňuje-li se přeprava v rámci jim svěřených úkolů a je-li pod jejich kontrolou;

f) vozidly, včetně vozidel používaných při neobchodní přepravě humanitární pomoci, používanými za mimořádných okolností nebo při záchranných akcích;

g) specializovanými vozidly používanými pro lékařské účely;

h) speciálními havarijními vozidly, operují-li v okruhu do 100 km od místa obvyklého odstavení vozidla;

i) vozidly používanými při silničních jízdních zkouškách pro účely vývoje, opravy nebo údržby, a novými nebo přestavěnými vozidly, která ještě nebyla uvedena do provozu;

j) vozidly, jejichž maximální přípustná hmotnost nepřesahuje 7,5 tuny a která se používají k neobchodní přepravě nákladu;

k) obchodními vozidly, která jsou podle právních předpisů smluvní strany, ve které se používají, považována za historická vozidla a používají se k neobchodní přepravě cestujících nebo nákladu.

Článek 3 - Používání některých ustanovení Dohody v silniční dopravě prováděné vozidly registrovanými ve státech, které nejsou smluvními stranami

1. Každá smluvní strana použije na svém území u mezinárodních silničních přeprav, prováděných jakýmkoli vozidlem registrovaným na území státu, který není smluvní stranou této Dohody, ustanovení nejméně tak přísná, jako jsou ta, která jsou stanovena v článcích 5, 6, 7, 8, 9 a 10 této Dohody.

2.

a) Každá smluvní strana smí v případě vozidla registrovaného ve státě, který není smluvní stranou této Dohody, povolit používání pouze denních záznamových listů vyplněných ručně každým členem osádky pro období od okamžiku vstupu na území první smluvní strany, namísto kontrolního zařízení vyhovujícího Příloze této Dohody.

b) Každý člen osádky vyplní pro tyto účely na záznamový list informace týkající se jeho pracovních činností a dob odpočinku za použití příslušných grafických symbolů způsobem uvedeným v článku 12 Přílohy k této Dohodě.

Článek 4 - Všeobecné zásady

Každá smluvní strana může uplatňovat vyšší minimální hodnoty nebo nižší maximální hodnoty, než jsou hodnoty stanovené v článcích 5 až 8. Ustanovení této Dohody se však nadále vztahují na řidiče v mezinárodní dopravě, kteří řídí vozidla registrovaná v jiném smluvním nebo nesmluvním státě.

Článek 5 - Osádky

1. Minimální věk řidičů nákladní dopravy je:

a) 18 let pro vozidla, jejichž maximální přípustná hmotnost včetně přívěsu a návěsu nepřesahuje 7,5 t;

b) u ostatních vozidel:

21 let nebo 18 let za podmínky, že řidič je držitelem osvědčení o odborné způsobilosti uznaným jednou ze smluvních stran, které potvrzuje ukončení výcviku pro řidiče vozidel silniční nákladní dopravy. Smluvní strany se navzájem informují o minimální, státem předepsané úrovni výcviku a o ostatních příslušných podmínkách týkajících se řidičů mezinárodní nákladní dopravy podle ustanovení této Dohody.

2. Minimální věk řidičů osobní dopravy je 21 let.
Řidič osobní dopravy na tratích přesahujících okruh 50 km od místa obvyklého odstavení vozidla musí rovněž splňovat jednu z následujících podmínek:

a) po dobu nejméně jednoho roku musel vykonávat činnost řidiče nákladní dopravy na vozidlech, jejichž maximální přípustná hmotnost je vyšší než 3,5 t;

b) po dobu nejméně jednoho roku musel vykonávat činnost řidiče osobní dopravy na tratích nepřesahujících délku 50 km od místa obvyklého odstavení vozidla nebo pro jiné druhy přepravy cestujících, na které se nevztahuje tato Dohoda, pokud příslušný orgán shledá, že tímto způsobem získal potřebné zkušenosti;

c) je držitelem osvědčení o odborné způsobilosti, uznaného jednou ze smluvních stran, potvrzujícího ukončení výcviku pro řidiče osobní dopravy.

Článek 6 - Doba řízení

1. Denní doba řízení definovaná v článku 1 písm. s) této Dohody nesmí přesáhnout 9 hodin. Nejvýše dvakrát za týden může být prodloužena až na 10 hodin.

2. Týdenní doba řízení definovaná v článku 1 písm. t) této Dohody nesmí přesáhnout 56 hodin.

3. Celková doba řízení nesmí přesáhnout 90 hodin za období dvou po sobě následujících týdnů.

4. Řízení zahrnuje veškeré řízení na území smluvních i nesmluvních stran této Dohody.

5. Řidič zaznamená jako „jinou práci“ dobu strávenou podle článku 1 písm. q) a rovněž dobu řízení vozidla používaného k obchodním účelům, na něž se nevztahuje tato Dohoda, a zaznamená dobu „pracovní pohotovosti“, definovanou v článku 12 odst. 3 písm. c) Přílohy této Dohody. Tento záznam provede buď ručně na záznamový list, výtisk nebo zadá ručně na záznamovém zařízení.

Článek 7 - Bezpečnostní přestávky

1. Po čtyřech a půl hodinách řízení musí mít řidič nepřerušenou bezpečnostní přestávku nejméně 45 minut, pokud mu nezačíná doba odpočinku.

2. Tato bezpečnostní přestávka definovaná v článku 1 písm. n) této Dohody může být nahrazena přestávkou v délce nejméně 15 minut, po níž následuje přestávka v délce nejméně 30 minut, které jsou zařazeny do doby řízení nebo bezprostředně po této době tak, aby byly v souladu s odstavcem 1.

3. Pro účely tohoto článku se doba čekání a doba nevěnovaná řízení strávená ve vozidle při jeho jízdě, na trajektu nebo ve vlaku nepovažuje za „jinou práci“ definovanou v článku 1 písm. q) této Dohody a bude považována za bezpečnostní přestávku.

4. Přestávky podle tohoto článku nesmějí být považovány za denní dobu odpočinku.

Článek 8 - Doba odpočinku

1. Řidič musí dodržovat denní a týdenní doby odpočinku definované v článku 1, písm. o) a p).

2. V průběhu každých 24 hodin po skončení předchozí denní nebo týdenní doby odpočinku musí mít řidič novou denní dobu odpočinku.
Je-li denní doba odpočinku v průběhu těchto 24 hodin alespoň 9 hodin, ale kratší než 11 hodin, považuje se dotyčná denní doba odpočinku za zkrácenou.

3. Odchylně od odstavce 2 musí každý řidič podílející se na provozu s více řidiči čerpat novou denní dobu odpočinku v trvání nejméně 9 hodin za každé období 30 hodin od ukončení denní nebo týdenní doby odpočinku.

4. Denní dobu odpočinku lze prodloužit na běžnou nebo zkrácenou týdenní dobu odpočinku.

5. Mezi dvěma týdenními dobami odpočinku smí mít řidič nanejvýš tři zkrácené denní doby odpočinku.

6.

a) Ve kterýchkoli dvou po sobě následujících týdnech musí mít řidič nejméně:

i) dvě běžné týdenní doby odpočinku; nebo

ii) jednu běžnou týdenní dobu odpočinku a jednu zkrácenou týdenní dobu odpočinku v délce nejméně 24 hodin. Zkrácení však musí být vyrovnáno odpovídající dobou odpočinku vybranou vcelku před koncem třetího týdne následujícího po dotyčném týdnu.

Týdenní doba odpočinku musí začít nejpozději po uplynutí šesti 24hodinových časových úseků od skončení předchozí týdenní doby odpočinku.

b) Odchylně od odstavce 6 písm. a) může řidič vykonávající jednorázovou mezinárodní přepravu cestujících jinou než linkovou dopravou odložit týdenní dobu odpočinku až o 12 po sobě jdoucích 24hodinových časových úseků následujících po předchozí běžné týdenní době odpočinku za předpokladu, že:

i) přeprava trvá nejméně 24 po sobě jdoucích hodin ve smluvní straně nebo třetí zemi, která není zemí, kde byla přeprava zahájena, a

ii) po uplatnění této odchylky řidič čerpá:

a. buď 2 běžné týdenní doby odpočinku,

b. nebo jednu běžnou týdenní dobu odpočinku a jednu zkrácenou týdenní dobu odpočinku v délce nejméně 24 hodin. Zkrácení však musí být vyrovnáno odpovídající dobou odpočinku vybranou vcelku před koncem třetího týdne následujícího po skončení doby, v níž je uplatňována odchylka,

a

iii) čtyři roky poté, co stát registrace zavedl digitální tachograf, je vozidlo vybaveno záznamovým zařízením v souladu s požadavky Dodatku 1B Přílohy, a

iv) v případě, že řízení probíhá v časovém úseku mezi 22:00 a 6:00, musí po 1. lednu 2014 být vozidlo provozováno svíce řidiči nebo doba řízení uvedená v článku 7 zkrácena na tři hodiny.

c) Odchylně od odstavce 6 písm. a) musí řidiči zapojení do provozu s více řidiči čerpat každý týden běžnou týdenní dobu odpočinku v délce nejméně 45 hodin. Tuto dobu lze zkrátit až na 24 hodin (zkrácená týdenní doba odpočinku). Každé zkrácení však musí být vyrovnáno odpovídající dobou odpočinku vybranou vcelku před koncem třetího týdne následujícího po dotyčném týdnu.

Týdenní doba odpočinku musí začít nejpozději po uplynutí šesti 24hodinových časových úseků od skončení předchozí týdenní doby odpočinku.

7. Každá doba odpočinku vybraná náhradou za zkrácení týdenní doby odpočinku musí bezprostředně navazovat na jinou dobu odpočinku trvající nejméně 9 hodin.

8. Pokud se tak řidič rozhodne, smí čerpat denní dobu odpočinku nebo zkrácenou týdenní dobu odpočinku mimo místo obvyklého odstavení vozidla v zaparkovaném vozidle, je-li vozidlo pro každého řidiče výrobcem vybaveno speciálně upraveným napevno vestavěným lehátkem.

9. Týdenní doba odpočinku, která spadá do dvou týdnů, může být připojena ke kterémukoli z těchto týdnů, avšak nikoli k oběma.

Článek 8a - (Odchylky od článku 8)

1. Odchylně od článku 8 může být běžná denní doba odpočinku, pokud řidič doprovází vozidlo přepravované na trajektu nebo po železnici, přerušena nanejvýš dvakrát jinými činnostmi, jsou-li splněny následující podmínky:

a) část denní doby odpočinku strávená na zemi musí být čerpána před částí denní doby odpočinku strávenou na palubě trajektu nebo ve vlaku nebo musí být čerpána po ní;

b) doba mezi částmi denní doby odpočinku musí být co nejkratší a nesmí za žádných okolností přesáhnout celkem 1 hodinu před naloděním (naložením) nebo po vylodění (vyložení), přičemž do této doby jsou zahrnuty i celní formality.

Během všech částí denní doby odpočinku musí mít řidič k dispozici lůžko nebo lehátko.

2. Jakákoli doba, kterou řidič stráví na cestě do místa nebo z místa, kde se ujme vozidla, které spadá do působnosti této Dohody a které se nenachází v místě řidičova bydliště ani v provozovně zaměstnavatele, kde má řidič obvyklou základnu, se nezapočítává jako doba odpočinku nebo bezpečnostní přestávka, pokud se řidič nenachází na trajektu nebo ve vlaku a nemá přístup k lehátku.

3. Jakákoli doba, kterou řidič stráví řízením vozidla, které nespadá do působnosti této Dohody, k vozidlu nebo od vozidla, které spadá do působnosti této Dohody a které se nenachází v místě řidičova bydliště ani v provozovně zaměstnavatele, kde má řidič obvyklou základnu, se započítává jako „jiná práce“.

Článek 9 - Odchylky

Řidič se může odchýlit od ustanovení této Dohody v míře nezbytné pro dojetí do vhodného místa zastávky tak, aby zajistil bezpečnost osob, vozidla nebo jeho nákladu, pokud neohrozí bezpečnost silničního provozu. Řidič uvede povahu a důvod odchylky od příslušných ustanovení na záznamovém listu nebo na výtisku z kontrolního zařízení nebo ve svém denním pracovním plánu nejpozději po dojetí na vhodné místo zastávky.

Článek 10 - Kontrolní zařízení

1. Smluvní strany stanoví povinnost zabudování a používání kontrolního zařízení ve vozidlech registrovaných na jejich území podle požadavků této Dohody a Přílohy včetně Dodatků.

2. Kontrolní zařízení ve smyslu této Dohody, jeho konstrukce, montáž, používání a zkoušení musí vyhovovat požadavkům této Dohody a její Přílohy včetně Dodatků.

3. Kontrolní zařízení, které konstrukcí, montáží, používáním a zkoušením vyhovuje nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 z 20. prosince 1985, se považuje za vyhovující požadavkům této Dohody a její Přílohy včetně Dodatků.

Článek 11 Kontrola prováděná podnikem

1. Dopravce organizuje přepravy a řádně poučí členy osádky tak, aby mohli dodržet ustanovení této Dohody.

2. Dopravce je povinen pravidelně kontrolovat doby řízení, doby jiné práce a doby odpočinku, s použitím veškerých dokladů, jež má k dispozici, například osobních kontrolních knížek. Zjistí-li jakékoliv porušení této Dohody, je povinen neprodleně učinit nápravu a zabránit opakování, například změnou pracovní doby a trasy.

3. Je zakázáno řidiče odměňovat i prémiovým zvýhodněním nebo příplatky za ujetou vzdálenost nebo objem přepraveného zboží, pokud by tyto odměny mohly vést k ohrožení bezpečnosti silničního provozu nebo podněcovat k porušování této Dohody..

4. Dopravce odpovídá za porušení, kterých se dopustí jeho řidiči, a to i tehdy, pokud k tomuto porušení došlo na území jiné smluvní či nesmluvní strany.
Aniž je dotčeno právo smluvních stran považovat dopravce za plně odpovědné, mohou smluvní strany podmínit tuto odpovědnost porušením odstavců 1 a 2 dopravcem. Smluvní strany mohou zvážit jakýkoli důkaz, že dopravce nelze důvodně považovat za odpovědného za porušení, ke kterému došlo.

5. Dopravci, odesílatelé, speditéři, organizátoři turistických zájezdů, hlavní dodavatelé, subdodavatelé a agentury zprostředkovávající zaměstnání řidičům zajistí, aby byly smluvně dohodnuté přepravní plány v souladu s touto Dohodou.

Článek 12 - Opatření zajišťující provádění Dohody

1. Každá smluvní strana přijme všechna vhodná opatření, aby bylo zajištěno dodržování ustanovení této Dohody, zejména přiměřeným počtem silničních kontrol a kontrol prováděných v provozovnách dopravců, které každoročně zahrnují významnou a reprezentativní část řidičů, dopravců a vozidel všech druhů dopravy na něž se vztahuje tato Dohoda.

a) Příslušné úřady smluvních stran organizují kontroly tak, aby :

i) během každého kalendářního roku bylo kontrolováno nejméně 1 % pracovních dnů řidičů vozidel, na něž se vztahuje tato Dohoda. Po 1. lednu 2010 se tento podíl zvýší nejméně na 2 % a po 1. lednu 2012 nejméně na 3 %;

ii) nejméně 15 % ze všech kontrolovaných pracovních dnů musí být kontrolováno na silnici a nejméně 25 % v provozovnách dopravců. Po 1. lednu 2010 musí být nejméně 30 % ze všech kontrolovaných pracovních dnů kontrolováno na silnici a nejméně 50 % v provozovnách dopravců.

b) Silniční kontroly musí zahrnovat:

i) denní a týdenní doby řízení, bezpečnostní přestávky a denní a týdenní doby odpočinku;

ii) záznamové listy předchozích dnů, které se mají nacházet ve vozidle a/nebo údaje uložené pro stejné období na kartě řidiče a/nebo v paměti kontrolního zařízení a/nebo na výtiscích, když je to vyžadováno;

iii) řádné fungování kontrolního zařízení.

Tyto kontroly musí být prováděny bez jakékoliv diskriminace vozidel, dopravců a řidičů, ať už rezidentů či nerezidentů, a bez ohledu na začátek nebo cíl cesty nebo bez ohledu na typ tachografu.

c) Kontroly v provozovnách musí kromě bodů podléhajících silničním kontrolám a v souladu s čl. 11 odst. 2 Přílohy dále zahrnovat:

i) týdenní doby odpočinku a doby řízení mezi těmito dobami odpočinku;

ii) čtrnáctidenní omezení dob řízení;

iii) vyrovnání za zkrácené týdenní doby odpočinku podle čl. 8 odst. 6;

iv) používání záznamových listů a/nebo údajů z jednotky vozidla a karty řidiče a výtisků a/nebo organizaci pracovní doby řidičů.

2. V rámci vzájemné pomoci si příslušné orgány smluvních stran pravidelně vzájemně zasílají všechny dostupné informace týkající se:

– porušování této Dohody řidiči nerezidenty a sankce jim za to uložené;

– sankce uložené smluvní stranou svým rezidentům za taková porušení spáchaná na území jiných smluvních stran.

V případě vážných porušení obsahuje taková informace uloženou sankci.

3. Jestliže výsledky silniční kontroly řidiče vozidla registrovaného v jiné smluvní straně vedou k podezření, že došlo k porušení předpisů, které nelze při silniční kontrole zjistit, protože chybějí nezbytné údaje, poskytnou si příslušné orgány dotčených smluvních stran při vyjasňování situace vzájemnou pomoc. V případech, kdy příslušná smluvní strana provede kontrolu v provozovně dopravce, sdělí výsledek této kontroly druhé z dotčených stran.

4. Smluvní strany vzájemně spolupracují při organizaci koordinovaných silničních kontrol.

5. Evropská hospodářská komise Organizace spojených národů vydá každé dva roky zprávu o uplatňování odstavce 1 tohoto článku smluvními stranami.

6.

a) Smluvní strana oprávní příslušné orgány k ukládání sankcí řidiči za porušení této Dohody, které bylo zjištěno na jeho území, a za něž dosud nebyla uložena sankce, i když k tomuto porušení došlo na území jiné smluvní či nesmluvní strany.

b) Smluvní strana oprávní příslušné orgány k ukládání sankcí dopravci za porušení této Dohody, které bylo zjištěno na jeho území, a za něž dosud nebyla uložena sankce, i když k tomuto porušení došlo na území jiné smluvní či nesmluvní strany.

Výjimečně, bylo-li zjištěno porušení, kterého se dopustil dopravce usazený v jiné smluvní či nesmluvní straně, podléhá uložení sankcí postupu stanoveném ve dvoustranných dohodách o silniční dopravě mezi dotčenými stranami.

Smluvní strany prošetří, zda by bylo možné zrušit počínaje rokem 2011 výjimku uvedenou v odst. 6 písm. b), a to na základě ochoty všech smluvních stran tak učinit.

7. Zahájí-li smluvní strana řízení nebo uloží-li sankci za určité porušení, musí o tom řidiči vystavit řádný písemný doklad.

8. Smluvní strany zajistí, aby existoval systém přiměřených sankcí, který může zahrnovat peněžité sankce, pro případ porušení této Dohody ze strany dopravců, přidružených odesílatelů, speditérů, organizátorů turistických zájezdů, hlavních dodavatelů, subdodavatelů a agentur zprostředkovávajících zaměstnání řidičům.

Článek 12a - (Vzorové standardizované formuláře)

1. Pro usnadnění mezinárodních silničních kontrol budou v Příloze této Dohody uvedeny vzorové jednotné formuláře, které mohou být v případě potřeby použity a které budou za tímto účelem do Dohody doplněny prostřednictvím nového Dodatku 3. Tyto formuláře budou zavedeny nebo změněny v souladu s postupem vymezeným v článku 22b.

2. Vzorové formuláře uvedené v Dodatku 3 nejsou v žádném případě závazné. Pokud jsou ovšem použity, musí být dodržován stanovený obsah, a to zejména číslování, pořadí a názvy položek.

3. Smluvní strany mohou z důvodu zajištění souladu s vnitrostátními či regionálními požadavky doplnit tyto údaje o další informace. Tyto dodatečné informace nesmí být za žádných okolností vyžadovány pro dopravu začínající v jiné smluvní straně či třetí zemi. Za tímto účelem musí být dodatečné údaje uvedeny na formuláři zcela odděleně od údajů určených pro mezinárodní dopravu.

4. Tyto formuláře musí být uznávány při všech silničních kontrolách prováděných na území smluvních stran této Dohody.

Článek 13 - Přechodná ustanovení

1. Všechna nová ustanovení této Dohody včetně její Přílohy a Dodatků 1B a 2 týkající se zavedení digitálního kontrolního zařízení, se pro státy, které jsou smluvními stranami této Dohody, stanou závaznými nejpozději čtyři roky po nabytí účinnosti příslušných změn vyplývajících z postupu podle článku 21. Po uplynutí této lhůty musí být vozidla, na které se vztahuje tato Dohoda a která jsou poprvé uvedená do provozu, vybavena kontrolním zařízením, které je v souladu s těmito novými požadavky. Během této čtyřleté lhůty musí smluvní strany, které ve svých zemích tyto změny dosud neprovedly, na svém území přijímat a kontrolovat vozidla registrovaná ujiné smluvní strany této Dohody a již vybavená tímto digitálním kontrolním zařízením

2.

a) Smluvní strany přijmou všechna nezbytná opatření, aby byly nejpozději tři měsíce před uplynutím stanovené čtyřleté lhůty uvedené v odstavci 1, schopny vydávat karty řidiče uvedené v Příloze této Dohody v platném znění. Tato minimální tříměsíční doba musí být dodržena rovněž v případě, kdy smluvní strana implementuje ustanovení týkající se digitálního kontrolního zařízení podle Dodatku 1B Přílohy před uplynutím stanovené čtyřleté lhůty. Tyto smluvní strany musí pravidelně informovat sekretariát Pracovní skupiny pro silniční dopravu Evropské hospodářské komise o vývoji v zavádění digitálního kontrolního zařízení na svém území v souladu s Dodatkem 1B Přílohy.

b) Dokud nebudou smluvní strany schopny vydávat karty podle písm. a), platí pro řidiče, po kterých je požadováno řízení vozidel vybavených kontrolním zařízením v souladu s Dodatkem 1B Přílohy, ustanovení článku 14 Přílohy této Dohody.

3. Uložení každé ratifikační listiny nebo listiny o přistoupení po nabytí účinnosti změn uvedených v odstavci 1 se vztahuje na Dohodu v platném znění, včetně stanovené lhůty pro implementaci uvedené v odstavci 1.
Dojde-li k přistoupení v době kratší než dva roky před uplynutím lhůty uvedené v odst. 1, bude stát spolu s uložením své ratifikační listiny nebo listiny o přistoupení informovat depositáře o datu, k němuž začne být na území tohoto státu digitální kontrolní zařízení využíváno. Stát může v takovém případě využít přechodného období, jehož trvání nepřekročí délku dvou let počínaje datem, jímž vstoupí Dohoda pro tento stát v účinnost. Depositář o tom bude informovat všechny smluvní strany.
Ustanovení předchozího odstavce platí rovněž v případě přistoupení státu po uplynutí stanovené čtyřleté lhůty pro implementaci uvedené v odstavci 1.