Poznámka:

Stanoví se základní předpoklad užití vozidla řidičem v provozu na pozemních komunikacích. Podle § 36 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze na pozemních komunikacích provozovat pouze takové silniční vozidlo, které je technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích podle tohoto zákona.

Podle § 37 citovaného zákona technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích je silniční vozidlo, pokud

a) pro závady v technickém stavu bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích,

b) poškozuje životní prostředí nad míru stanovenou prováděcím právním předpisem,

c) provozovatel vozidla neprokáže jeho technickou způsobilost k provozu na pozemních komunikacích způsobem stanoveným tímto zákonem,

d) byly na vozidle provedeny neschválené změny anebo zásahy do identifikátorů vozidla, například VIN. 18

Z judikatury: 

Nejvyšší správní soud (podle rozsudku ze dne 3. 11. 2015, č .j. 10 As 159/2014-36, www.nsoud.cz): 

Měřič propustnosti skel nepatří mezi tzv. stanovená měřidla, tj. měřidla podléhající povinnému ověřování (§ 3 odst. 3 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, a vyhláška č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu), ale je pracovním měřidlem (§3 odst. 4 zákona o metrologii). To nebrání tomu, aby výstup z měřiče, který byl řádně kalibrován, sloužil jako podklad pro rozhodnutí o přestupku.

Vyhláška č. 174/1994 Sb., doposud uváděná v poznámce č. 6, byla zrušena. V současné době je problematika technických požadavků na stavby v souvislosti s jejich užíváním osobami s omezenou schopností pohybu a orientace (včetně staveb pozemních komunikací) upravena vyhláškou č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.19

*Poznámka:

V § 52 tohoto zákona jsou stanoveny podmínky bezpečné přepravy nákladu.

*Poznámka:

V případě jiných návykových látek než alkoholu je obecně situace při prokazování ovlivnění řidiče značně složitější, což je mimo jiné dáno vysokým množstvím různých návykových látek, s nimiž se lze v praxi setkat. Stále se navíc objevují nové jiné návykové látky, typicky tzv. syntetické drogy. Rovněž praktické zkušenosti příslušných orgánů veřejné moci jsou v tomto směru stále výrazně menší než v případě alkoholu. 20

Z judikatury:

Nejvyšší správní soud (podle rozsudku ze dne 11. 3. 2010, č. j. 5 As 24/2009-65, č. 2063): Ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve spojení s § 16 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, již striktně neváže povinnost řidiče podrobit se lékařskému vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem, na pozitivní výsledek předchozí dechové zkoušky. Rozhodující podle této právní úpravy je výzva policista nebo strážníka obecní policie k podstoupení lékařského vyšetření. Taková výzva ovšem může být opodstatněná pouze v případě, kdy na základě orientační dechové zkoušky či na základě jiných indicií vznikne důvodné podezření, že kontrolovaná osoba řídí vozidlo pod vlivem alkoholu. Neuposlechnutím takové opodstatněné výzvy se řidič dopustí přestupku.

*Poznámka:

Způsobilou a náležitě poučenou osobou se rozumí taková osoba, která svým věkem a rozumovou vyspělostí má dostatečné předpoklady pro to, aby s ohledem na konkrétní situaci řádně zabezpečila sledovaný cíl. ěidič musí přibranou osobu náležitě poučit, tzn. vysvětlit jí, co se od ní požaduje a jak má úkon nutný k zajištění bezpečnosti provozu uskutečnit. Současně by si měl ověřit, zda přibraná osoba požadavku řádně porozuměla. Držitelem řidičského oprávnění být přibraná osoba nemusí. Tato obecná povinnost je dále zdůrazněna ve vazbě na některé jízdní úkony a další povinnosti v ustanoveních v § 21 odst. 2 (odbočování), § 23 odst. 2 (vjíždění na pozemní komunikaci), § 24 odst. 3 (otáčení a couvání) a § 30 odst. 3 (znamení o změně směru jízdy). 21

*Poznámka:

Oděvní doplňky s označením z retroreflexního materiálu upravuje § 19 vyhlášky č. 294/2015 Sb.

*Poznámka:

Ustanovení stanoví zákaz požívání alkoholického nápoje, jakož i alkoholu v jakékoliv jiné formě nebo užívání návykové látky řidičem jakéhokoliv vozidla během jízdy (v průběhu řízení) a před jízdou, pokud by mohl být při začátku řízení nebo jízdy na zvířeti pod jejich vlivem. Řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti až do té doby, dokud se požitý alkohol nebo užitá návyková látka nevyloučí z jeho organismu. Alkoholickým nápojem je lihovina, víno nebo pivo; rozumí se jím i jiný nápoj, pokud obsahuje více než 0,5 objemového procenta alkoholu (§ 2 písm. k) zákona č. 379/2005 Sb.). Jelikož však stejného ovlivnění lze dosáhnout i jinak než požitím alkoholického nápoje coby potravinářského výrobku, zákon o silničním provozu tento pojem užívá jako legislativní zkratku i pro jiné látky obsahující alkohol, které primárně nejsou určeny k užití coby potravinářské výrobky.

Novelou provedenou zákonem č. 233/2013 Sb. s účinností od 17. srpna 2013 bylo do zákona doplněno zmocnění pro vládu, aby svým nařízením stanovila okruh jiných návykových látek, u nichž se uplatní tzv. analytický princip, a současně aby stanovila limitní hodnoty těchto návykových látek, při jejichž dosažení se již řidič jednoznačně považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou. Příslušné nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, nabylo účinnosti dnem 2. dubna 2014. [22] 

*Poznámka:

Kromě řidiče tramvaje se tato povinnost nevztahuje ani na řidiče vozidla s právem přednostní jízdy (§ 41 odst. 1).

Přehlédnuto by nemělo být, že chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem, že musí dát přednost tramvaji a že nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku, přijíždějí-li vozidla s právem přednostní jízdy, a nachází-li se na přechodu pro chodce nebo na vozovce, musí neprodleně pro projetí vozidel s právem přednostní jízdy uvolnit prostor (§ 54 odst. 3).

Podle § 60a odst. 4 má řidič obdobnou povinnost i ve vztahu k osobě, která užívá či hodlá užít přechod pro chodce k jízdě na osobním přepravníku (např. vozítku typu Segway). [23]

*Poznámka:

Chodce přecházejícího pozemní komunikaci, na kterou řidič odbočuje, při odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci, při vjíždění na pozemní komunikaci a při otáčení nebo couvání, smí řidič v těchto případech omezit, pokud se na uvedených místech nejedná o přecházení pozemní komunikace po přechodu pro chodce. [24]

*Poznámka:

Řidič je povinen si počínat tak, aby cyklistovi přejíždějícímu pozemní komunikaci nevzniklo žádné nebezpečí. Podle § 60a odst. 4 má řidič obdobnou povinnost i ve vztahu k osobě, která užívá přejezd pro cyklisty na osobním přepravníku. Na druhé straně pak podle § 57 odst. 8 platí, že před vjezdem na přejezd pro cyklisty se cyklista musí přesvědčit, zda může vozovku přejet, aniž by ohrozil sebe či ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Cyklista smí přejíždět vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy. Zákon tedy cyklistům nezakládá přednost v jízdě na přejezdu pro cyklisty před ostatními vozidly. [25]

*Poznámka:

Pokud jde o výhled vzad, postačuje, bude-li zajištěn vnějšími zpětnými zrcátky. Může-li totiž být zadní sklo vozidla zatemněno nebo zcela neprůhledněno, bylo by nelogické rozlišovat mezi tím, zda se tak děje pomocí fólie nebo v důsledku jeho znečištění. Totéž ostatně platí i pro zadní boční skla vozidla. Pro výhled do stran tedy postačuje, bude-li předními bočními skly. [26]

*Poznámka:

Jedná se o výjimku v povinnosti řidiče užít v provozu na pozemních komunikacích jen takové vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Základní činnost Horské služby je vymezena v § 11a a 11b zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů. [27]

K odst. 1 písm. f) a ř):

Podle § 16 odst. 1 zákona č. 379/2005 Sb., o ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, platí, že osoba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, nesmí požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním. Orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu je povinna se podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnosti podle citovaného ustanovení pod vlivem alkoholu, a dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje. Spočívá-li orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, odborné lékařské vyšetření se neprovede. V případě, že osoba tento způsob orientačního vyšetření odmítne, provede se odborné lékařské vyšetření.

Orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah jiné návykové látky než alkoholu je povinna se podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnosti podle citovaného ustanovení pod vlivem jiné návykové látky, a dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s užitím jiné návykové látky.

Vyzvat osobu ke splnění povinnosti podrobit se uvedeným vyšetřením je oprávněn příslušník Policie ČR, příslušník Vojenské policie, příslušník Vězeňské služby ČR, zaměstnavatel, její ošetřující lékař, strážník obecní policie nebo osoby pověřené kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek.

Orientačním vyšetřením se rozumí dechová zkouška, odběr slin nebo stěr z kůže nebo sliznic. Odborným lékařským vyšetřením se rozumí cílené klinické vyšetření lékařem a podle jeho ordinace provedení dechové zkoušky nebo odběru vzorků biologického materiálu. Odběrem biologického materiálu se rozumí zejména odběr vzorku žilní krve, moči, slin, vlasů nebo stěru z kůže či sliznic. Problematikou postupu při laboratorním stanovení alkoholu (etylalkoholu) v krvi se zabývá metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví, vydaný ve Věstníku MZ, ročník 2006, částka 7. Z tohoto pokynu vyplývají postupy podle pravidel zákona, jejichž dodržení je nezbytné pro přesný výsledek stanovení alkoholu v krvi. Vzorek krve musí být vyšetřen dvěma na sobě nezávislými laboratorními metodami, z nichž jednou musí být přísně specifická metoda plynové chromatografie. Jako druhé ověřovací metody může být použito jakékoliv jiné, sice nespecifické, nicméně však přesné metody (Widmarkova, enzymatická apod.). Plynovou chromatografii je nutné provést z téhož vzorku nejméně dvakrát, ověřovací zkoušku nejméně jedenkrát. Dosažené výsledky se uvádějí v hodnotě g/kg. Za pozitivní důkaz požití alkoholického nápoje se pokládá hladina etylalkoholu v krvi vyšší než 0,20 g/kg, stanovená metodou plynové chromatografie.

V souvislosti s ustanovením, podle kterého, spočívá-li orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, který splňuje požadavky zvláštního právního předpisu, následné odborné lékařské vyšetření se neprovede, bylo nutné vyjasnit otázku přesnosti dechových analyzátorů a způsob přepočtu naměřených hodnot na objektivně prokázané množství alkoholu v krvi řidiče při uplatnění zásady in dubio pro reo (při pochybnostech rozhodnout ve prospěch obžalovaného). Východiskem je v praxi odborný posudek vypracovaný Českým metrologickým institutem (ČMI), podle kterého je metodika přepočtu následující: [28]

§ 1

Stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot

(1) Stanovují se tyto jiné návykové látky a jejich limitní hodnoty, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou: